Zbyněk Andrš: Řeč za Gejzou Demeterem

 

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté!

 

Život každého z nás je vymezen dvěma okamžiky  narozením člověk do tohoto světa vstupuje a smrtí z něj odchází. Ve chvílích, kdy odchází blízký člověk, si i my sami uvědomujeme pomíjivost vlastní existence. Němí a bezradní zůstáváme stát před tímto tajemstvím a pro nejbližší zesnulého, nejvíce zarmoucené, jen těžko nalézáme vhodná slova útěchy. 

 

Dnes jsme se shromáždili, abychom uctili památku otce rodiny, dědečka a pradědečka, novináře a spisovatele Gejzy Demetera. Dovolte, abych stručně připomenul jeho život a jeho význam pro širší společenství.

 

Gejza Demeter se narodil 11. května 1947 v Ústí nad Labem. Narodil se po válce, kdy mnoho romských rodin přicházelo ze Slovenska do Čech za prací a důstojnějším životem. Odešla i Gejzova rodina a po mnohém putování se usadila zde, v Neratovicích. Ve věku dvou let vážně onemocněl a po svém uzdravení zůstal u dědečka na východním Slovensku. Tato okolnost na něj měla zásadní vliv. Dědeček mu předal svou moudrost, laskavost, ale i hněv nad bezprávím, kterému byli Romové vystaveni.

 

Malý chlapec, Gejza, se ve škole dobře učil. Po návratu do Čech vystudoval střední školu, a pak sedm semestrů medicíny. Vysokoškolská studia nedokončil,  založil rodinu. Prošel několika povoláními, působil i jako policista, ale osudovou profesí se mu stala novinařina.

 

Počátkem devadesátých let začíná jeho dráha novináře a spisovatele. Veškerý volný čas tráví v pražské redakci časopisu Romano Gendalos a neúnavně vyťukává do klávesnice reportáže, úvahy a komentáře. Tehdy mu také vycházejí jeho první povídky.

 

Gejza se ve svých článcích vždy zastával těch, kteří nezaslouženě trpěli. Měl přirozenou moudrost a schopnost vcítit se do druhých. Při jedné výpravě do romských osad na Slovensku, na kterou byl přizván Američan, indián z kmene Siouxů, našli tito dva velmi rychle společnou řeč. A nepotřebovali k tomu slova.

 

V každé rodině se vyskytne období, kdy věrná, milující srdce, zahalí temný mrak. Období, které je pro všechny zkouškou. Gejza se v devadesátých letech nechává zaměstnat jako redaktor bulvárního deníku a na dlouhý čas odchází od rodiny. Po svém návratu k ženě, dceři a vnoučatům, se život vrací do svých kolejí a on k psaní povídek a pohádek. Stihl ještě vzdát hold svému dědečkovi a napsal soubor romských pohádek tak, jak si je pamatoval ze svého dětství.

 

Měl ještě mnohé plány. Chtěl nezištně, bez nároku na odměnu, vyučovat romštinu, psát další knihy, ale hlavně, žít pro svou rodinu. Nebylo mu to dopřáno, jeho čas byl vyměřen. Udeřila těžká nemoc, které do poslední chvíle statečně vzdoroval. O tom víte nejlépe vy, milá rodino, vy, kteří jste s ním prošli tím dlouhým údolím utrpení. Kteří jste o něj v posledních letech jeho života tak vzorně pečovali.

 

Dnes se loučíme a cítíme se osaměle, avšak Gejza Demeter věřil, že duše Romů se po smrti odebírají na „romaňi čercheňori“ – romskou hvězdu, kde se rozhodnou, zda se vrátí mezi živé, nebo zda zůstanou na onom světě. Věřil také, že se tam setká se svým dědečkem a se všemi blízkými, kteří jej na strastiplné cestě za hranice bytí předešli.

 

Rozlučme se s naším drahým zesnulým a mějme ho v úctě jako výjimečného člověka! Mi del les o Del loki phuvori! Budiž mu země lehká!  

 

Vám všem děkuji, že jste přišli, abyste se se zesnulým rozloučili a uctili jeho památku.

 

 

Smuteční řeč, kterou na pohřbu G. Demetera 11. prosince 2015 v Neratovicích pronesl Zbyněk Andrš, romista a editor knihy Gejzy Demetera Ráj na zemi. Romské pohádky (Triáda 2011).


zpět