Jiří Červenka: Milá Eliško! (František Kouřil – Jakub Dervak – Vladimír Binar)

 

Milá Eliško!

 

Smrt blízkých mě moc nedojímá. Nedovedu si představit, že někdo, kdo je, najednou není. Dojde mi to až později. S Frantou to možná bylo jinak – jeho smrt jsem cítil, dřív než umřel. A prožívám ji stále.

 

Binara jsem vlastně ani neznal. Viděl jsem ho jen jednou a nikdy jsem s ním nemluvil. Přesto byl blízký, díky Frantovi. Jednou, myslím, že to bylo v létě 63 (adresu jsem měl od Dervaka) jsem se u něj v Hradci u Opavy stavoval, ale nebyl doma. A možná, že to bylo až v 66. Takový domek s předzahrádkou. Jeho sestra hrála ochotnicky divadlo, zrovna v městečku visely plakáty na nějakou hru s jejím jménem.

 

Od Frantovy smrti píšu takové „kouřilovské“ básničky, jako bych s ním rozmlouval. Jsou krátké, jednoduché, prosté. Možná už by jich bylo na knížku. Na další stranu Ti napíšu tři, v nichž figuruje i Binar.

 

+ + +

 

První, kdo na mě
vykoukl z regálu
v antikvariátu
proti Jakubovi,
byli W. C. W. a C. S.
Byron na ty dva
parvenu shlížel
lhostejně z horní
police. A Binar?
Kam asi složí tu svou
žárnou hlavu?

 

 

+ + +

 

V únoru Franta, Brousek
v srpnu. Nebe nade mnou
pod Pálavou. Ještě Dervak
se zafáčovanýma nohama
a Binar s tím svým vykutáleným
velebníčkem. Snad z nás
nechtějí na nebeském kůru
udělat old time kapelu?
Když jsme si tady na zemi
spolu moc nezahráli.

 

 

+ + +

 

Ta básnička, kterou jsem napsal
po tvé a Brouskově smrti, teď,
když se z ní vytratil Binar,
ztratila smysl. Chtěl bych jen
vědět, jestli Dervak po padesáti
letech mlčení napíše o mně
aspoň dvě slova.

 

 

W. C. W. a C. S. jsou Frantovy básnické zkratky pro Williama Carlose Williamse a Carla Sandburga. Ta dvě slova v poslední básničce by mohla být Pax vobiscum.

 

 

Úryvek z dopisu Elišce Vlasákové z 1. února 2016. – František Kouřil (Tadeáš Biron), zesnulý a téměř neznámý básník. Jakub Dervak, žijící a nepíšící básník. Konečně Binar se o obou zmiňuje v Hlavě žáru. Byli všichni tři krátký čas spolužáci.


zpět