Zuzana Namyslovová: Odešla velká dáma

 

Dobrý den.

 

Říká se, že Rodinu si nevybereš…

Já osobně jsem ale jiného názoru, myslím, že si velmi pečlivě vybíráme společnost pro život, přinejmenším podle toho, co se díky členům rodiny můžeme naučit, čím nás posunou.

 

Já za sebe jsem velmi vděčná za svůj výběr a vím dobře, že i babička byla v tomto ohledu spokojená. Často mi říkala, že je ráda za své tři schopné děti, za pět vnoučat, která, jak se teď ukazuje, dokáží držet při sobě, a naprosto překvapivě se dojímala nad vývojovými skoky svých přibývajících pravnoučat.

Líbilo se jí, že se nás na oslavách schází tolik, že se obtížně hledá prostor pro setkání. Libovala si v tom mumraji rodinných příslušníků a přátel, kteří tvoří propletený kruh.

A i když jsme jí nedělali vždycky jenom radost, urputně hledala a následně se zuby nehty držela nejméně bolestného vysvětlení našeho jednání. Nebyla alibistka, jen pro svou rodinu chtěla ten nejlepší osud…

 

Mám štěstí, že jsem mohla strávit skoro čtyřicet let vedle takové dámy, jež byla přirozeným středobodem rodiny.

Dámy s rozhledem, s přesahem do mnoha poloh, která měla názor prakticky na cokoliv a naprosto přirozeně jej prezentovala.

 

Její naturel a chuť jí umožnily držet krok s dobou. Když si uvědomím, jaký posun udělala technika v průběhu jejího života, musím pomyslně smeknout. S nadsázkou řečeno, bez mrknutí oka se přizpůsobila a od psacího stroje přešla k počítači, elektronické poště i k internetu.

 

Jednoduše odešla velká dáma, která mi bude moc chybět, která nás toho ale hodně naučila.

Třeba to, že těžké chvíle je dobré překonávat tancem.

 

Takže až Vám po ní bude smutno, tančete.

 

 

Řeč Zuzany Namyslovové, vnučky Věry Dvořákové, na pohřbu 11. května 2019.


zpět