Rodinu Welsových připomínají tři Kameny zmizelých

 

Dne 29. června 2011, čtvrt roku před novým vydáním knihy Šimona Welse U „Bernatů“ v Triádě, byly do chodníku před domem v Dobrovského ulici č. 375/15 v pražských Holešovicích instalovány tři Kameny zmizelých, připomínající nacisty zavražděné příslušníky rodiny Welsových. Stalo se tak z iniciativy Michaela Runda, ředitele Muzea Sokolov, a Marty Holekové, vnučky kazatele Josefa Štiftera.

 

 

 

Autorem doslovu ke knize U „Bernatů“ a také autorem rukopisného opisu z roku 1939, z nějž vydání pamětí vychází, je syn Šimona Welse, architekt Rudolf Wels.

 

Rudolf Wels (1882–1944) byl žákem vídeňských architektů Friedricha Ohmanna a Adolfa Loose. Domy podle jeho projektů stojí či stály mimo jiné v Karlových Varech, Sokolově a v Praze. Působil také jako návrhář skla Moser i jako filmový architekt (např. filmu J. Voskovce a J. Wericha Hej rup!). Patřil k nejpozoruhodnějším osobnostem české meziválečné architektury. Jeho žena Ida Welsová, rozená Kohnová (1894–1944), za první světové války působila jako ošetřovatelka, později byla v domácnosti. Měli dva syny, Tomáše (1920–1988) a mladšího Martina Welsovy (1925–1944). Martin studoval na soukromé umělecké škole Officina Pragensis.

 

   

 

Od roku 1935 do roku 1939 rodina bydlela v novostavbě nájemního domu v Dobrovského ulici č. 15, postaveného a navrženého ing. arch. Rudolfem Welsem v posledním patře, v bytě s terasou. V roce 1939 se Welsovi museli přestěhovat do Mánesovy ulice 53 v Praze na Vinohradech do jednoho pokoje bytu, kde v každé místnosti byla umístěna jedna židovská rodina (Judenwohnung). O dalším osudu rodiny Welsových píše Zbyněk Hejda v Ediční poznámce ke knize U „Bernatů“:

 

Tomášovi se podařilo uniknout před nacisty někdy v dubnu 1939 do Anglie. [...] Rudolf, jeho žena Ida a syn Martin odešli 30. 1. 1942 s transportem do Terezina a odtud 6. září 1943 do Osvětimi. Byli zařazeni do tzv. rodinného tábora (Familienlager) Bauabschnitt II B, jehož osud je dosti dobře znám, zrekonstruován byl například v Lanzmannově filmu Šoa. Celý tento tábor šel do plynu v noci z 8. na 9. března 1944. Tu noc byla zavražděna i rodina Rudolfova, nepatřil-li někdo z ní k tomu jednomu tisíci lidí, kteří v táboře podlehli nemocem v době šestiměsíční „karantény“.

 

V Terezíně Rudolf a Martin Welsovi pracovali v technické kanceláři – kreslírně. Tam se Martin Wels údajně spřátelil s mladým malířem Peterem Kienem, o jehož životě a díle napsal Jürgen Serke rozsáhlou kapitolu do své knihy Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou (Praha, Triáda 2001).

 

Vyvraždění 3792 obyvatel tzv. rodinného tábora v Osvětimi v noci z 8 na 9. března 1944 bylo největší hromadnou vraždou českých občanů v historii.

 

Rukopis knihy U „Bernatů“ byl v době okupace uschován v rodině kazatele Jednoty českobratrské Josefa Štiftera v Praze na Vinohradech. Po válce jej spolu s dalšími věcmi rodiny Welsových vyzvedl Tomáš Wels a odvezl do Anglie, kde zůstal a založil rodinu.

 

S myšlenkou tzv. Stolpersteinů jako způsobu připomínky obětí nacistického násilí přišel německý umělec Gunter Demnig v polovině 90. let. Stolpersteine je složenina německých slov stolpern (klopýtnout, škobrtnout) a Stein (kámen). V roce 1995 Demnig umístil první kameny do chodníků v ulicích Kolína nad Rýnem, následoval Berlín a další německá města. V současnosti již bylo položeno přes třiadvacet tisíc kamenů ve stovkách evropských měst. O pokládání Kamenů zmizelých v Praze a jejím nejbližším okolí se stará občanské sdružení Stolpersteine CZ.

 

 

 

Nakladatelství Triáda chystá v letošním roce k vydání faksimile kaligrafické práce Martina Welse z roku 1940 Jarní romance od Jaroslava Vrchlického.


zpět