Zuzana Jürgens: † Jiří Pistorius

 

V sobotu 15. března zemřel v americkém Williamstownu – krátce před svými dvaadevadesátými narozeninami – komparatista, literární kritik, editor a bibliograf Jiří (George) Pistorius. Nelze si nevšimnout, že zemřel v den 75. výročí obsazení Československa hitlerovskými vojsky, události, která ve svých důsledcích radikálně ovlivnila (nejen) jeho osud. Je to tak zřejmě poslední „shoda okolností“, které se v jeho životě vždy znovu objevovaly a určovaly jeho další směřování. Až na tuto poslední však pokaždé šlo o souběh událostí, který – jak se ze zpětného pohledu ukazuje – by nebyl možný bez Pistoriova přirozeného a hlubokého zájmu o témata a věci samotné a bez důkladnosti a systematičnosti, s níž se jim věnoval.

 

Již během druhé světové války se z vlastního popudu a bez jakékoli další pomoci rozhodl sestavit rejstřík a bibliografii k dílu F. X. Šaldy. Především díky této práci mu po válce Václav Černý nabídl místo asistenta ve svém komparatistickém semináři; jen o několik měsíců později začal Pistorius přispívat do Kritického měsíčníku a stal se i jeho tajemníkem.

 

V červenci 1948 odešel přes Bavorsko do francouzského exilu, do Paříže. Jeho činnost v Kritickém měsíčníku a spolupráce s Václavem Černým mu pomohla v prvních universitních kontaktech, zejména s profesorem srovnávacích literatur Jean-Marie Carrém, který pro něj sehrál další určující roli. „V setkání s Jean-Marie Carrém jsem našel počátek jakési své nové ústřední inspirace,“ říká Pistorius v rozhovoru, který je součástí jeho knihy Doba a slovesnost (Triáda 2007), totiž oblast německo-francouzských literárních styků.

 

Tomuto tématu zůstal věrný i po roce 1958, kdy odešel do Spojených států. Nejen jeho doktorská práce LImage de lAllemagne dans le roman français entre les deux guerres (1918–1938), ale také dvě rozsáhlé bibliografie Marcel Proust und Deutschland (1981; rozš. 2002) a André Gide und Deutschland. Eine internationale Bibliographie (1990) patří k základním oborovým pracím.

 

V letech 1963–1982 byl Pistorius profesorem románských literatur na Williams College ve Williamstownu (1971–1982 tamní katedru románských studií vedl). Ani po odchodu do důchodu se nepřestal věnovat vědecké, kritické a editorské činnosti, jak ukazuje jeho bibliografie (poslední položkou v ní je již citovaný obsáhlý výbor Doba a slovesnost z roku 2007, který vznikal za podstatné spolupráce s ním).

 

Jiří Pistorius se spolu se svou ženou Marií (roz. Skokanovou, 24. 1. 1923 – 23. 4. 2013) i po odchodu do Ameriky pravidelně vracel do Evropy, nejen pracovně. Oba rádi chodili do hor, cestovali, stále úzce spojení s evropskou kulturou („Pozdrav z končících prázdnin ve staré Evropě. KRAKOV je město skvělé a ducha povznášející,“ stojí na pohledu z léta 2007). Do Čech se mohli vrátit až po roce 1989. Návrat do českého literárního života trval o něco déle a byl spojen, kruh „shod okolností“ se uzavírá, opět s Václavem Černým (účast na konferenci o Václavu Černém v roce 1995 a edice jeho studií o André Gidovi, Triáda 2002) a F. X. Šaldou (studie v Šaldovi věnovaném čísle Literárního archívu, 1997).

 

Pistoriovu spolupráci s nakladatelstvím Triáda završilo v roce 2007 vydání rozsáhlého výboru z jeho kritik a studií Doba a slovesnost (doplněného rozhovorem, bibliografií a základními informacemi o díle a životě). Během jeho přípravy, která trvala takřka pět let, jsme si vyměnili nespočet faxů, provolali mnoho hodin zaoceánských telefonických hovorů (fax a telefon byly vedle klasického dopisu hlavním komunikačním prostředkem Jiřího Pistoria) a několikrát se setkali v Praze a Německu. Jen díky bohatě zásobené kostnické universitní knihovně a především pečlivě vedenému Pistoriově archívu mohl vzniknout úplný soupis jeho textů, publikovaných v nejrůznějších časopisech a sbornících v Evropě i Americe.

 

Už tehdy bylo jasné, že až se jednou čas Jiřího Pistoria na téhle zemi naplní, odejde s ním nejen jeden z posledních svědků 20. století: jeho politických a společenských převratů, osobních selhání a statečnosti, vývoje literární historie a estetiky. Ale také a především: skromný, věrný a kritický člověk, osobnost s jiskřivým humorem a neutuchajícím zájmem o své okolí, která nám – mně – bude moc chybět.

 

22. března 2014, Mnichov


zpět