M. Š.: Celé dílo Přemysla Blažíčka ve třech svazcích

 

Literární historik Přemysl Blažíček (1932–2002) byl pro veřejnost nenápadným autorem. Psal málo, a pokud v literárních časopisech vystupoval, byl věrný periodikům, která nebyla „většinová“. Uměl se vysmát nabubřelým výkladům literárního díla: „Loď, na níž Karel Rossmann připlul do Ameriky, není loď,“ napsal o jakoby učenecké interpretaci Kafkova románu v roce 1965. „Spisovatelé v čele obrodného procesu, který s napětím sleduje celý svět!“ pronesl ironicky v roce 1968 nad sebezhlíživým postojem Svazu československých spisovatelů, kteří při reformách socialismu trpěli ztrátou paměti.

 

Po roce 1969 Blažíček resignoval na vědeckou kariéru, nepřistupoval na politické kompromisy, do roku 1989 nepublikoval v oficiálních periodikách ani řádku a z bytostného zájmu o věc samu napsal monografie o poezii Karla Tomana (1979) a o románech Josefa Holečka (1981) a Jaroslava Haška (1989). V tzv. procesu s českým hudebním undergroundem se v roce 1976 znaleckým posudkem angažoval ve prospěch policejně stíhaných básníků. V knize o Škvoreckého Zbabělcích, kterou napsal už po rozpadu komunistického režimu, postihl převažující patetickou atmosféru ve veřejném prostoru: „Politik, který přijetí zodpovědné funkce interpretuje jednoznačně jako sebeobětování zájmu obecnému, lže; druhým, a je-li zvlášť zaslepený, sobě samému. Požadovat na druhých, aby jejich osobní zájem v zásadě ustoupil zájmům obecným, může jen moralista, který oddělením obou zájmů prozrazuje, že nechápe jejich povahu, a který ji nechápe mimo jiné proto, že sám pro sebe propadá klamným představám o motivech vlastního jednání.

 

Nakladatelství Triáda vydalo celé Blažíčkovo dílo v jednotné úpravě ve třech knihách. Soubor časopiseckých studií a recenzí z let 1955–1969 a 1990–2002 vyšel pod názvem Kritika a interpretace (2002), autorovy první dvě práce o básnících představila Triáda jako Knihy o poezii (2011) a nyní publikované Knihy o epice sdružují tři monografie o velkých českých románech. „Přijmout tvrdý úděl znamená, že ta skutečnost, která mne v mé zaslepenosti neustále zaskakovala a ohrožovala, mně v mém porozumění naopak dává pevnou půdu pod nohama,“ píše Blažíček v závěru jedné z nich, a pojmenovává tím východisko, které je k dispozici nejenom ve světě literatury.

 

Přemysl Blažíček. Foto © Věra Koubová.


zpět