Michal Kosák: K padesátce Michaela Špirita – krátký chvalozpěv s delším časovým odstupem

 

Na anketní otázku Revolver Revue (č. 98/2015), zda je „podnětné a prospěšné vracet se k textům Bedřicha Fučíka“, odpověděl Michael Špirit devíti řádky. Říká, že dílo Bedřicha Fučíka se od roku 1970 sbližuje s odkazem Johnnyho Cashe; poukazuje k „autentické pospolitosti“, která se kolem Bedřicha Fučíka vytvořila, a vyslovuje tak to podstatné a jinak v anketě opominuté – dílo Bedřicha Fučíka by zde nebylo bez oné „hráčské podpory“. Soustředění k podstatnému charakterizuje například i Špiritův text o Blahynkově edici Vítězslava Nezvala v České knižnici (Echa IPSL; Slovo a Smysl), v němž přesně odlišil „profesionalitu“ editora od toho hlavního – morálního lapsu. Tato jasná orientovanost, kritičnost, ukotvenost a nuancovanost soudu je také základem jeho editorské činnosti. Edice Michaela Špirita – a je jich přibližně také k padesáti – vynikají na první pohled svou „řemeslnou dokonalostí“. Ale to je jeho slovy „předpoklad k práci, nikoli zásluha“. Špiritovy komentáře, nad nimiž občas někdo vysloví podezření z jakési paratextové abundance, jsou naopak přiměřené typu edice (srov. například třístránkovou ediční poznámku v Čapkově Devateru pohádek určenou dětem a nazvanou Pro ty, kdo chtějí vědět víc), mají jasně vyprofilované funkce a nabízejí jich tolik, že se čtenář cítí zcela komfortně a jistě, právě proto, že některé třeba ani v životě nevyužije. To, co může působit jako sveřepost, odkazuje však především k náročnému a jasnému programu, který má jen málokterý český editor.


zpět