obálka není k dispozici

Anne Franková

Souborné vydání


Z nizozemštiny přeložila Magda de Bruin Hüblová

2022, 1. vydání

připravujeme k vydání



Publikace obsahuje veškeré dosud známé texty, jejichž autorkou je Anne Franková, tzn. především všechny verze deníku a dále dochovanou korespondenci, výpisky z oblíbených knih, povídky a tzv. knihu o Egyptu.

 

Souborné vydání vychází z edice, připravené předními znalci a odborníky z Domu Anne Frankové (Amsterdam) a Nadace Anne Frankové (Basilej), která dosud vyšla jen ve třech světových jazycích (německy, nizozemsky a francouzsky). Český překlad je pořízen z nizozemského originálu, vydaného v nakladatelství Prometheus v roce 2013 (712 stran).

 

Součástí knihy jsou také tři odborné práce, jež srozumitelným způsobem vpravují zájemce do historického kontextu Annina života a života rodin, které se ukrývaly před hrozbou nacismu. Svazek rovněž obsahuje text o historii vydávání deníku a Annina díla a ohlasech na deník, dále pak podrobný soupis literatury k tematice, který je obohacen o české prameny. Nad rámec originálu české vydání doplňuje řadu vysvětlivek a postřehů z nejnovějších badatelských aktivit, jež nad texty a biografií Anne Frankové probíhají. 

 

Anne Franková je známa zejména jako autorka deníku, který psala během svého ukrývání s rodinou od června 1942 do 1. srpna 1944 v tzv. zadním domě v Amsterdamu. Tento deník a příběh Anne, její rodiny, přátel a spolupracovníků se stal symbolem odporu proti holocaustu a šířeji boje proti diskriminaci a bezpráví. Deník v podobě, v níž je vydáván pro široké čtenářské publikum (tzv. verze D), tvoří ovšem jen menší část Anniny písemné pozůstalosti. Téměř neznámé jsou také textologické otázky, jež jsou s tzv. čtenářským vydáním deníku spojeny.

 

Mezi texty Anne Frankové dominují různé verze deníku. Otištění každé verze předchází podrobný popis a jsou vysvětleny časové souvislosti a důvody vzniku verzí:

 

verze A – Původní podoba deníku, kterou Anne psala původně „pro sebe“ od 12. 6. 1942, kdy dostala k narozeninám notoricky známý červeno-bíle kostkovaný zápisník (což je mimochodem jen jeden z deníků, sešitů, zápisníků, do nichž Anne své zápisy zaznamenávala), do 1. srpna 1944. Sešit s verzí se zápisy z období od 17. 11. 1942 do 6. 12. 1943 se ztratil.

 

verze B – Anne v květnu 1944 zaslechla v rozhlasovém vysílání z Londýna výzvu exilového ministra školství, aby si lidé vedli záznamy, deníky a svědectví, jež budou po válce zveřejněny jako doklad utrpení nizozemského lidu pod nadvládou nacistů. Na tento popud začala svoje původní zápisy (verzi A) přepisovat a upravovat s výhledem, že se je pokusí po válce skutečně vydat.  Zápisy v této verzi jsou ohraničeny daty 20. června 1942 – 29. března 1944. Tato v zásadě lze říci autorizovaná verze ovšem také nepostihuje celé období, kdy si Anne deník vedla. Paralelně se vznikem verze B dál Anne chronologicky psala „soukromé“ zápisky, tj. verzi A.

 

verze C – Autorem verze C (kompilátu verze A a B) je Annin otec Otto Frank, jenž po válce chtěl splnit přání své dcery a deník vydat (stalo se tak poprvé v roce 1947). Otto Frank vycházel převážně z verze B, tedy z toho, co Anne sama určila a upravila ke zveřejnění. Protože však s přepisováním a přepracováváním došla Anne jen do 29. března 1944, doplnil v následujícím období (do začátku srpna 1944) záznamy z verze A. Zároveň zařadil i některé pasáže, které Anne zveřejňovat nechtěla (například celou epizodu své zamilovanosti do Petera, různé intimní záznamy o tělesném dospívání apod.). Otec Frank nerespektoval příliš soukromí své dcery, zato bral ohled na city lidí (nebo jejich pozůstalých), o nichž se Anne v deníku nevyjadřuje příliš lichotivě. Chtěl také chránit památku své ženy. To byl důvod, proč některé pasáže z verze B ze svého výběru vynechal (a jak se ukázalo v roce 1998, pár listů dokonce později vyčlenil z dceřiny pozůstalosti a uložil u svého známého). Zároveň vždy prohlašoval, že podoba, v níž deník za jeho života vycházel (tj. verze C), je úplná. Uvedl se tím do složité situace: když se totiž vynořily hlasy zpochybňující pravost deníku, nemohl dát rukopis při soudních jednáních k dispozici, protože by se ukázalo, že tehdejší autorizovaná verze C ve skutečnosti úplná není. Anniny deníky (tj. verze A i verze B) mohly být odborně prozkoumány až po jeho smrti (zemřel v 1980), když dceřinu písemnou pozůstalost odkázal nizozemskému státu. Tehdy bylo možné jejich pravost nezvratně prokázat.

 

verze D – Současná autorizovaná verze deníku (tzv. verze D) vyšla v roce 1991 a její sestavení svěřil vlastník autorských práv, Fond Anne Frankové (AFF) v Basileji, německé autorce a překladatelce Mirjam Presslerové (1940–2019). Ta výběr Otty Franka asi o třetinu rozšířila, čímž se původnímu Anninu záměru zaznamenanému ve verzi B vzdálila ještě víc. Tato podoba je právně závazná pro všechny překlady deníku na celém světě.


Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován.


edice Delfín

Obálku navrhl a knihu graficky upravil Michal Rydval



...zpět do katalogu...