Jiří Tomášek – Básně od května 2011
Nevýslovná je sladkost závazku,
prach na ni padá.
Radostně přichází Rohatý bůh,
jeho vláda.
•
Chvíli jsem před průzračným sklem tiše stál,
zvolna pootočil hlavu teskný kasuár.
Dlouho jsem pak pozoroval křivé cesty vodoměrek.
Části se zatím stále nespojují v celek.
•
Nejsou hvězdy, ani vítr. Z kopřiv rok nekosených
vzlétají světlušky, jedna za druhou.
Až ke rtům se stále vrací tělíčko netopýří.
Tušený déšť zavoněl tichem a tmou.
•
Rok za rokem víc
selhávat s pokorou.
Tolik darů mít,
takový doprovod.
•
Studeným mrakem jde stezka k vrcholu hory.
Liják bije do kamení. Přibyly roky.
Jsem šťastný. Mlčky stoupáme, já i dítě.
Na čas pomíjí úzkost z toho, co přijde.
•
Cikáni, noční psi
asi nás neuspí.
Je těžké učit se
něžnosti z bezmoci.
•
Přesně a upřímně, tak jako celé ty roky
i teď, kdy pomalu přichází vyhasínání,
zkusit studený vítr a bílé křídlo straky,
padající list – a co ještě zůstane s námi.
•
Útěšné ticho nad jasným mrazivým ránem.
Mrtvý rejsek je ostře orýsovaný jíním.
Kravince na kámen zmrzlé v žlutavé trávě
vedou k trsům jeřabin, zářícím do krajiny.
•
Pozdní, stříbřitá jsou vlákna pavučin,
tiše se vznášejí nad promrzlým polem.
Jitřní hvězdu dám tomu, kdo zvítězí.
Pokorný boj je tím, co zbývá po slovech.
Uveřejňujeme s laskavým svolením autora devět jeho nejnovějších básní z května až listopadu letošního roku. Triáda vydala dvě sbírky Jiřího Tomáška, Banalitu (1999) a Málo slov (2009).
Comments