Jiří Weil novinář – koláž
Přinášíme výběr krátkých úryvků z publicistických textů novináře, překladatele a spisovatele Jiřího Weila (1900–1959).
Psaní pro periodika se Jiří Weil s několika málo přestávkami vynucenými historickými okolnostmi věnoval celý život. Publicistika zaujímá v třinácti proponovaných svazcích Spisů tři a byly již všechny vydány (v řadě Spisů jde o svazky číslo 1, 3 a 8). Jejich obsáhlé ediční poznámky přinášejí důkladný a v mnoha ohledech objevný životaběh J. Weila.
Editor Michael Špirit v komentářích osvětluje řadu na první pohled netušených souvislostí, důsledně rozlišuje polohy Weila-novináře a Weila-spisovatele a nastavuje nebývale vysokou úroveň, jak přistupovat k textům, jež vznikaly v rámci a v zájmu ideologických struktur komunistického režimu.
O Weilovi, výzvách a otaznících, jež příprava jeho publicistiky přináší, hovoří editor a zároveň pořadatel Spisů Michael Špirit ve velkém rozhovoru zveřejněném v posledním čísle Revolver Revue č. 132/2023 (ukázka z tohoto interview byla zveřejněna v létě tohoto roku).
*
Nikde snad není tak prudký život jako v Moskvě. Bulváry jsou plny lidí, veselých, radostných, a to uprostřed podzimního deště a chladu. Krasnoarmějci s čapkami, podobajícími se tibetským čapkám, jdou za zpěvu ulicí. Lidé se zastavují, pozdravují je, vše jde tak vesele, družně, jako v tanci.
SJW, sv. 1, 1922, strana 15
Rusko žije kulturně. Avšak kdo žije kulturně v Rusku, není buržoazie, nýbrž proletariát. Buržoazie nežije již nyní ani ze svých tradic. Revoluce, která ji zbavila výrobních prostředků, docílila toho, že buržoazie se zřekla i kulturní práce a oddává se buď kokainismu, anebo mysticismu.
SJW, sv. 1, 1922, strana 20
GPU je úřad vzniklý v revoluci na návrh Leninův. Cely jsou daleko pohodlnější než u „čtyrky“ našeho rakousko-československého policejního ředitelství. Mluvil jsem s několika bývalými vězni i v črezvyčajce, i v GPU. Nestěžovali si, naopak.
SJW, sv. 1, 1924, strana 62
Vesnice chce číst. Vesnice chce literaturu. Nestačí pojízdná knihkupectví. Nestačí závratné náklady. Uvědomíme si: V oloněcké gubernii za zimních večerů předčítají Leninovy spisy. Cizí, neznámá slova jsou pečlivě luštěna. Co je to akumulace?
SJW, sv. 1, 1928, strana 84
Rusko bude víc než Západ. Bude spojením největší techniky Ameriky s asijskou zemí. V pozadí moskevské ulice týčí se moderní železobetonové domy jako směrnice příštího vývoje země. Ukazují cestu. Vedle Strastného monastýru stojí semafor budovy Izvestijí.
SJW, sv. 1, 1928, strana 89
Je těžko, abyste neviděli člověka, který by nečetl, čte se za nejnemožnějších příležitostí a situací. Viděl jsem dívku, která visela z nabité tramvaje, jednou rukou se držela tyče a v druhé svírala otevřenou knihu, obracela listy jazykem po celou jízdu.
SJW, sv. 3, 1933, strana 22
V dešti, sněhu a větru nás doprovází hudba, ne, není to hudba větru, je to opravdová hudba, dechový orchestr s bubnem a činely. Tu hrají čekisté svým vězňům, stavitelům silnice, aby se jim lépe pracovalo, aby měli větší chuť ke kopání a válcování v průsmyku Boamském na výši 2000 metrů nad mořem.
SJW, sv. 3, 1935, strana 64
Zajímá nás, která kniha má v poslední době nejvíce výpůjček. Očekáváme nějakou známou beletristickou knihu, avšak uslyšíme: Engelsův Anti-Dühring. Jsme nedůvěřiví, je to vědecká kniha, nejzákladnější kniha marxismu. „Můžete se přesvědčit“ – říká knihovnice – „tady je, prosím, kartotéka.“ Přesvědčujeme se, je tomu tak.
SJW, sv. 3, 1935, strana 35
Smrtelná nemoc již svírala Lenina, byl unaven a musil ihned po této řeči odjet do Gorki a ulehnout, ale jeho oči se stále smály, neboť budoucnost Sovětského svazu byla zabezpečena žulovými základy pravdy, kterou dal svému lidu i celému lidstvu Lenin.
SJW, sv. 8, 1946, strana 301
Sovětská literatura pokračuje v tradici ruské klasické literatury. Je pravda, že nastalo určité posunutí vyvolané novou vrstvou, která nastoupila na místo šlechtické a měšťanské vrstvy. Toto posunutí znamenalo však jen vyloučení určitých motivických prvků, ale nic jiného.
SJW, sv. 8, 1946, strana 316
Státník malého národa se stává nositelem myšlenky syntézy svobody sociální a svobody individuální. Je to cesta překonání nevíry v člověka na základně hospodářského osvobození podle zásad sovětských, se zachováním všech vysokých hodnot individualistické kultury západní.
SJW, sv. 8, 1947, strana 168
Benešova politická bystrozrakost a dalekozrakost se jeví především v ocenění úlohy Sovětského svazu. V dobách největší skepse a halasné německé propagandy o „věčném přátelství německo-sovětském“ předvídal správně prezident, že Sovětský svaz se octne na straně bojovníků proti fašismu.
SJW, sv. 8, 1948, strana 213
Mezi politiky, kteří věděli, že pakt Sovětského svazu s Německem znamená jen odklad, jehož cílem bylo získati čas, a že Sovětský svaz se připojí v konečné fázi války k boji proti fašismu, byl Winston Churchill a náš prezident Edvard Beneš.
SJW, sv. 8, 1948, strana 214
Ve Francii proces velikého pochodu lidu ke kultuře. Slyšel jsem od lidí, že čekají na literaturu, která přijde z Východu – pravdivou, nevyumělkovanou, o životě obyčejného člověka. Věří, že v zemích lidové demokracie a v Sovětském svazu taková literatura vznikne.
SJW, sv. 8, 1956, strana 361
Mluvím-li již o Hemingwayovi, chtěl bych se jen zmínit, jak se projevoval jeho vliv v sovětské literatuře. Hemingway byl dávno čten a obdivován v Sovětském svazu, daleko dříve, než ho objevila Amerika.
SJW, sv. 8, 1957, strana 408
*
Comentários