Jiří Červenka – Milá Eliško! (František Kouřil – Jakub Dervak – Vladimír Binar)

Milá Eliško!

Smrt blízkých mě moc nedojímá. Nedovedu si představit, že někdo, kdo je, najednou není. Dojde mi to až později. S Frantou to možná bylo jinak – jeho smrt jsem cítil, dřív než umřel. A prožívám ji stále.

Binara jsem vlastně ani neznal. Viděl jsem ho jen jednou a nikdy jsem s ním nemluvil. Přesto byl blízký, díky Frantovi. Jednou, myslím, že to bylo v létě 63 (adresu jsem měl od Dervaka) jsem se u něj v Hradci u Opavy stavoval, ale nebyl doma. A možná, že to bylo až v 66. Takový domek s předzahrádkou. Jeho sestra hrála ochotnicky divadlo, zrovna v městečku visely plakáty na nějakou hru s jejím jménem.

Od Frantovy smrti píšu takové „kouřilovské“ básničky, jako bych s ním rozmlouval. Jsou krátké, jednoduché, prosté. Možná už by jich bylo na knížku. Na další stranu Ti napíšu tři, v nichž figuruje i Binar.

+ + +

První, kdo na mě vykoukl z regálu v antikvariátu proti Jakubovi, byli W. C. W. a C. S. Byron na ty dva parvenu shlížel lhostejně z horní police. A Binar? Kam asi složí tu svou žárnou hlavu?

+ + +

V únoru Franta, Brousek v srpnu. Nebe nade mnou pod Pálavou. Ještě Dervak se zafáčovanýma nohama a Binar s tím svým vykutáleným velebníčkem. Snad z nás nechtějí na nebeském kůru udělat old time kapelu? Když jsme si tady na zemi spolu moc nezahráli.

+ + +

Ta básnička, kterou jsem napsal po tvé a Brouskově smrti, teď, když se z ní vytratil Binar, ztratila smysl. Chtěl bych jen vědět, jestli Dervak po padesáti letech mlčení napíše o mně aspoň dvě slova.

W. C. W. a C. S. jsou Frantovy básnické zkratky pro Williama Carlose Williamse a Carla Sandburga. Ta dvě slova v poslední básničce by mohla být Pax vobiscum.

Úryvek z dopisu Elišce Vlasákové z 1. února 2016. – „František Kouřil (Tadeáš Biron), zesnulý a téměř neznámý básník. Jakub Dervak, žijící a nepíšící básník. Konečně Binar se o obou zmiňuje v Hlavě žáru. Byli všichni tři krátký čas spolužáci.“