„Snad nějaké ty děti zachráním“ – tisková zpráva ke knize Markuse Papeho Sólo Jiřího Letova
Ve své nové knize s názvem Sólo Jiřího Letova Markus Pape popisuje životní dráhu podplukovníka generálního štábu (1897–1963) na základě jeho deníků a zatím nepublikovaných archivních dokumentů. Profesní vzestup syna učitele ze slezské vesnice byl ovlivněn jeho osobní účastí v první světové válce za vlast Rakousko-Uhersko. Po konci války se rozhodl vstoupit do armády nově založeného Československa. Úspěšně absolvoval Válečnou školu, instituci určenou k výchově budoucích vedoucích štábů. V hlavním štábu analyzoval mezinárodní bezpečnostní situaci a různé vojenské strategie. Jménem armády připravoval širokou veřejnost často i kritickými příspěvky zveřejňovanými jak v mainstreamových, tak ve vojenských periodikách na případnou válku. V jednom z nich v roce 1935 napsal: „Obrana proti přepadu válkou je toliko v preventivní válce. To znamená: přepadnout protivníka dříve, než bude se svými přípravami hotov.“ Provedení této strategie by tehdy zabránilo vypuknutí další světové války s desítkami milionů obětí.
Po okupaci českých zemí německou armádou se podobně jako generál Alois Eliáš, ministerský předseda protektorátní vlády, rozhodl zůstat ve vlasti. Časem mu byla na ministerstvu vnitra svěřena hospodářská správa protektorátních lágrů, kde šlo o život nejen tisíců českých Romů, ale i desetitisíců etnických Čechů. Po válce ho komunistický politruk Bedřich Reicin obvinil z podílu na teroru proti nevinným. Trestní řízení bylo po roce zastaveno, načež vláda Edvarda Beneše právě Letovovi svěřila dohled nad poválečnými lágry, kde zabránil dalším masovým úmrtím – tentokrát bezbranných Němců, někde i německy mluvících Židů. Letovovu žádost o návrat do armádních služeb zamítl osobně tehdejší ministr obrany Ludvík Svoboda. Jeho nástupce Alexej Čepička degradoval Letova na vojína. Zbytek života dožil Letov v ústraní. Polistopadové ministerstvo obrany ho plně rehabilitovalo v roce 1997, i díky autorovi této knihy.
Podle vojenských historiků byl Letov jediným členem hlavního štábu prvorepublikové armády, jehož deník se zachoval. Unikátní svědectví jeho zápisků vnáší světlo do významných kapitol nejen dějin československé armády, ale i nadále málo probádaných dějin protektorátních a poválečných táborů.
Autor knihy Markus Pape se dlouhodobě věnuje průzkumu dějin perzekuce menšin. V roce 1997 vydal knihu A nikdo vám nebude věřit o protektorátním táboře Lety u Písku. Kromě toho publikuje v novinách, překládá a jako zmocněnec poškozených zastupuje u soudu oběti rasových útoků.
Po dvacetiletých politických tahanicích vláda konečně vykoupila velkovepřín, který stál čtyřicet let na území bývalého tábora a zneuctíval památku obětí nacismu.
Nicméně snahy Jiřího Letova o záchranu vězňů táborů zůstávají dodnes nedoceněny. Proto vznikla tato kniha.