Václav Petrbok – Učitel noblesy Franz Spina

„Mnoho univerzitních posluchačů Franze Spiny myslí i po letech s pocitem hluboké vděčnosti na učitele plného dobroty, noblesy a účasti v nejosobnějších nouzích a nesnázích, na dobrosrdečného podporovatele a skutečného přítele. Právě tak mohou sotva zapomenout na to, co pro ně oslavenec v nadosobním významu znamená jako německý slavista i československý ministr.“

Tato slova napsal ku příležitosti Spinových šedesátých narozenin jeho žák, překladatel, publicista, básník a autor knihy o češtině Chrám i tvrz Pavel (Paul) Eisner. Eisnerovi záleželo na otištění článku „Průkopník nové německé slavistiky“ nejen ve vládním deníku Prager Presse, ale rovněž i ve sborníku Franz Spina jako politik, vědec a člověk, vydaném ve východočeském Broumově Hugo Scholzem. Angažovaný znalec a výstižný komentátor českého jazyka Eisner vděčil charismatickému Spinovi za mnohé.

Byl to právě Spina, jenž se studenty bohemistiky na pražské německé univerzitě za světové války předčítal českou poezii a přednášel o české obrozenské literatuře; právě tyto zážitky Eisnera utvrdily v jeho přesvědčení věnovat se „proměně čistě fyzické česko-německé symbiózy v symbiózu duchovní“. Pavel Eisner měl ale k Franzi Spinovi i osobní vztah, Spina mu svědčil v roce 1919 při jeho sňatku s Margaretou Wagnerovou z Liberce, a tato německá manželka zachránila Židu Eisnerovi za války život.

Životní obzor a působení Franze Spiny (1868–1938) byl již několikrát předmětem odborného zájmu historiků literatury i politiky, ale k všestrannějšímu zhodnocení tohoto německého ministra v československé vládě a vzdělaného filologa dochází až v posledních letech.

„Největší německý jazykový ostrov Cislajtánie“

Na osobní i pracovní osudy Franze Spiny mělo nepochybný vliv rodinné a domovské zázemí. Byl synem řezníka a hostinského v Městečku Trnávka, ležícím na česko-moravském pomezí, kde žila vedle české většiny i nezanedbatelná německojazyčná menšina, související kulturně a historicky s „největším německým jazykovým ostrovem Cislajtánie“.

Vychodil dvojjazyčnou školu v rodišti, gymnázium (už německé) studoval v Moravské Třebové. Na vídeňské univerzitě studoval germanistiku, klasickou filologii a slavistiku, po smrti otce přestoupil na pražskou německou univerzitu. Od roku 1892 působil jako učitel na venkovských gymnáziích v Broumově, Uničově a Moravské Třebové.

Svými neběžnými znalostmi češtiny, s nimiž si mohl dovolit později opravovat i spisy svých českých podřízených, a vědeckými ambicemi zaujal už za studií předního literárního vědce a organizátora kulturního a společenského života českých Němců, profesora Augusta Sauera. Ze Sauerových dopisů je zřejmá cílevědomá podpora Franze Spiny, která roku 1906 vyvrcholila jeho jmenováním lektorem (a posléze i profesorem) českého jazyka a literatury na pražské německé univerzitě.

Již před první světovou válkou je ve Spinově publicistice vidět snaha překonat čistě účelový zájem českých Němců o jazykově české prostředí a usilovat o oboustranný respekt a spolupráci. Franz Spina ovšem staví proti českému dobovému nacionalismu rakouskoněmecké národní stanovisko, vnímá české Němce jako další státotvorný národ, nikoli jako odnož říšských Němců, jen shodou okolností žijící na území jiného státu.

Tatáž stanoviska zastává Spina i v době 1. světové války, kdy spojenectví Rakouska s Německem vzájemné antipatie Čechů a Němců ještě posílilo. I praktická zkušenost správce statku v rodném Hřebečsku ho vedla k pragmatickým úvahám o budoucím soužití Čechů a Němců, které zveřejňoval za války v českoněmeckých novinách a časopisech v Praze i na venkově.

Němečtí agrárníci v samostatném Československu

Spina rychle akceptoval nově vzniklý československý stát (ač by jistě raději dosáhl demokratizace a federalizace rakouské monarchie). Do politiky vstoupil v roce 1920 jako poslanec Národního shromáždění za německou stranu Bund der Landwirte, která se postupně i jeho přičiněním (1925 se stal jejím předsedou) a díky kontaktům s Antonínem Švehlou a Tomášem G. Masarykem vstoupila do československé vlády.

Rozhodování o československém zemědělství si ponechala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, Spina ve vládách vykonával funkce ministra veřejných prací, zdravotnictví a ministra bez portfeje. Ačkoliv ho politická činnost oddalovala od další vědecké práce, velmi se zasloužil o organizaci vědeckého života a popularizaci kulturního, vědeckého a společenského života ve slovanském světě vydáváním prestižních časopisů Slavische Rundschau a Germanoslavica. Rovněž umožnil i svým žákům vydávání vědeckých prací v nově založené Německé společnosti pro slavistická studia v Československu.

Hospodářská krize počátku 30. let, která svými důsledky zvláště postihla německojazyčné oblasti mladé republiky, počáteční Spinovo úspěšné úsilí o česko-německou spolupráci citelně zkomplikovala. Počínaje lednem 1933, kdy se „vůdcem německého národa“ stal Adolf Hitler, se Spina dostal do žentouru doby. Nezměnil nic na dobrých vztazích s českým prostředím, ale kritizoval jazykové zákonodárství diskriminující české Němce a poukazoval k omezeným možnostem jejich ekonomického uplatnění.

Od samotného začátku ale nesmlouvavě vystupoval proti nacionálnímu socialismu a jeho krysařskému vábení. Pro tyto postoje byl kritizován a nevybíravě napadán oběma stranami. Po rozpadu Svazu zemědělců, k němuž přispěl i Spinův někdejší chráněnec Gustav Hacker, se Spina vzdal poslaneckého mandátu a stáhl se z veřejného života. Těžká nemoc uspíšila jeho smrt 17. září 1938, v předvečer Mnichovské dohody.

Franz Spina, jeho doba a lidé v rozhlasovém obraze

V rámci Roku německého jazyka na stanici Český rozhlas 3–Vltava jsme připravili Páteční večer o Franzi Spinovi, který představí vedle jeho osobního a odborného profilu Československou republiku a Protektorát Čechy a Morava z poněkud jiného úhlu, než ho známe v učebnicovém pojetí.

Historik Eduard Kubů z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy představí agrární politiku v 1. polovině 20. století nejen v kontextu českých a německých agrárních stran v Československé republice, ale i v Evropě. Kulturní historik Steffen Höhne z Výmaru, spolupořadatel konference o F. Spinovi, hovoří o jeho kulturně politickém významu. Zájem německého badatele o fenomén českých Němců vnáší do příběhu rovněž širší evropský obzor, v němž se Československá republika ocitá v tísni totalitářských tendencí sousedních států, v němž téma soužití Čechů a Němců ve společném státě ztrácí šance. Zavítáme i do Městečka Trnávky, v němž se život Čechů i českých Němců prostupoval natolik, že jednotlivce není možno rozlišit ani podle jmen.

Závěr pořadu tvoří rozhovor s vnučkami Franze Spiny, které dnes žijí v bavorském Mnichově. Obě dámy nejen že si uchovaly znalost češtiny, ale jejich vzpomínky na Prahu let těsně předválečných, válečných a poválečných mají kouzlo, jež spočívá mimo jiné i v řadě autentických detailů, jež tvoří lidský rozměr každodenního života a jeho dramatických proměn ve zmíněné době.

Rétoriku Franze Spiny zachytil Československý rozhlas ve zvukovém archivním záznamu jeho projevu k dožínkám z roku 1936, posluchači uslyší i Spinův hlas a jeho autentické formulace.

Pořad o F. Spinovi vysílá rozhlasová stanice Vltava 9. 12. 2001 od 20 hod. Připravili jej Václav Petrbok a Alena Zemančíková během letošního roku v Městečku Trnávce, Praze, Mnichově a Výmaru.

Nakladatelství Triáda vydalo Václavu Petrbokovi knihu Stýkání, nebo potýkání? Z dějin česko-německo-rakouských literárních vztahů od Bílé hory do napoleonských válek (2012), na stránkách Triády dále uveřejnil stať Poslední českoněmecký národopisec Georg Richard Schroubek.