Andrej Giňa čte vybrané povídky z knihy Paťiv. Ještě víme, co je úcta. Součástí CD je doprovodný text Roberta Krumphanzla.
 
Autor se kromě tradičního žánru pohádky, který nahrávku uzavírá, představuje pěti humornými příběhy. Ty jsou zasazené do vesnického prostředí na východním Slovensku první poloviny minulého století i do nedávné městské současnosti západních Čech. Za někdy až huronským veselím se v Giňových vyprávěních ukrývá nečekaná vážnost.
 
Andrej Giňa (1. ledna 1936 v Tolčemeši/Šarišských Sokolovcích – 30. září 2015 v Rokycanech), spisovatel a hudebník. Nejranější dětství prožil ve východoslovenské obce Tolčemeš, odkud byla jeho rodina spolu s celou zdejší malou komunitou Romů v roce 1942 na základě vládního nařízení vyhnána a poté donucena žít na louce za vesnicí v místě zvaném Pod Hineškou. V roce 1946 se Giňova rodina přestěhovala nejprve do Prahy a zakrátko do Rokycan, kde začal A. Giňa navštěvovat základní školu. Po vyučení tavičem pracoval v letech 1953–1955 v Železárnách Hrádek. Ve stejné době studoval večerní Pedagogickou školu v Plzni, studium však nedokončil, neboť byl odveden na vojnu. Po absolvování vojenské základní služby se stal vojákem z povolání. Zároveň studoval zdravotnickou školu v Hradci Králové a působil jako zdravotník pluku (1957–1961). Poté byl zaměstnán jako dělník ve slévárně a posléze jako řidič. V letech 1969–1973 se aktivně podílel na práci tehdy nakrátko povoleného Svazu Cikánů-Romů, stal se předsedou okresního výboru SCR, členem předsednictva krajského výboru SCR a působil jako stavbyvedoucí v plzeňském výrobním družstvu Névodrom, které vytvářelo pracovní příležitosti pro Romy a současně dotovalo pokladnu SCR. Poté pracoval opět jako řidič, v podniku Potraviny Plzeň, a řidič a topič v rokycanském Buzuluku (Škoda Plzeň). Po roce 1989 se stal předsedou celorepublikového Kulturního svazu občanů romské národnosti, který navazoval především na kulturní aktivity SCR. V devadesátých letech hojně publikoval na stránkách nově vzniklých romských periodik. V době nových možností začal podnikat (prodával suroviny na výrobu romských kuchařských specialit). – Celoživotně se A. Giňa věnuje také hudbě. Od padesátých let hrál v rokycanské cimbálové kapele na kytaru a na basu, v sedmdesátých letech se stal jejím kapelníkem. V roce 1984 založil rompopovou kapelu Rytmus 84, s níž hrál více než dvacet let. – Knižně vydal (v paralelním romsko-českém znění): Bijav / Svatba (tři povídky, 1991), Paťiv. Ještě víme, co je úcta (výbor z povídek, pohádek a publicistiky, 2013). Nahrávka autorského čtení na CD vyšla v edici Hlasy v roce 2014.
 
Ohlasy
Toman, Marek: Hlasy Právo roč. 26, 2016, č. 41, 18. 2., příloha Salon, s. 4 
 
Nahráno 14. a 15. 4. 2014 ve studiu Bystrouška. Režie a dramaturgie Ivan Arsenjev. Zvuk Jan Hála. Titulní fotografie Irena Vodáková. Design obalu Jakub Suchý.
Vydání CD podpořil i jeho výrobce www.northvideo.cz