Próza Anny Blažíčkové by mohla nést v názvu i slovo „cesta“, bohaté na konotace, jimiž text oplývá. Protagonisté knihy tu nasedají na koňský povoz, aby se vydali za humna, zatímco se nám před očima odehrává pátravé putování do minulosti za vlastními kořeny. Barevný zášleh „psího vína“ z titulu se i dále po cestě připomíná tu i onde rozžehovanými obrazy minulého i současného života, z nichž se odvíjejí úvahy nad bytostně důležitými přirozenými hodnotami, které tak těžko zahlédáme v současném světě – snad proto, že spatřit je lze právě až z odstupu podobného ohlédnutí. Zeje v tom názvu též kontradikce opojnosti nápoje, který uvolňuje mysli, a upřesňující, uzemňující trpkosti vína bohužel jen „psího“.
Oproti velké části literární produkce, jež zachycuje jen interesantní či skandální děje, nebo nás vystavuje svévolným literátským konstrukcím, se této próze daří uchopit a vyjádřit radostné a povznášející, ale i trapné a zoufalé situace takovým způsobem, že nově osvětlují a proměňují naši vlastní životní zkušenost. Kniha je cenná právě svou neokázalou, avšak jedinečně povzbudivou a vzpruživou mocí a otvírá čtenáři cestu zpět do smysluplného světa.
(Věra Koubová o knize)
Anna Blažíčková (roz. Petráčková, 24. 4. 1933 ve Vodňanech), spisovatelka, bohemistka a lexikografka. V letech 1946–1949 navštěvovala gymnázium v Táboře, dokončila je v Týně nad Vltavou roku 1952. Její přihláška ke studiu na Filosofické fakultě UK v Praze byla zamítnuta z důvodů náboženského založení rodiny a neústupného chování autorčina otce, který odmítal vstoupit do zemědělského družstva. Byla ale přijata k tříletému studiu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (absolvovala 1955). Následně směla v letech 1955–1958 pokračovat ve studiu češtiny a ruštiny na pražské Filosofické fakultě UK. V letech 1958–1964 vyučovala na středních školách ve Voticích, Vlašimi a v Praze. Roku 1964 odešla na mateřskou dovolenou a poté byla zaměstnávána pouze externě. Spolupracovala s Památníkem národního písemnictví, Maticí slovenskou a Ústavem pro českou a světovou literaturu. Je spoluautorkou hesel v Lexikonu české literatury 1–3 (1985, 1993, 2000), Slovníku české literatury 1970–1981 (1985), Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998) a Slovníku českých spisovatelů (2000). Knižně vyšly pohádky a novely pro děti Směr Červený Újezd (1986), Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítači (1988), Zvířecí pohádky (2007) a Neomluvené hodiny (2008). Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992 (2., přehlédnuté vydání Triáda 2010). Další vzpomínková kniha, s názvem Teď něco ze života, vyšla v Triádě v roce 2012 – viz krátkou ukázku zde – a soubor povídek a novel Čekání v zástupu roku 2014.
Ohlasy
Jirkalová, Karolina: Tam, kde roste jen psí víno Lidové noviny 23, 2010, č. 222, 23. 9., s. 9. ■ anotace: Knižní noviny, 2010, říjen. ■ Šimák, Petr: Hradby vzpomínek. Psí víno Anny Blažíčkové A2 6, 2010, č. 25, 8. 12., s. 9. ■ (kul): Věra Koubová uvede knihu Anny Blažíčkové Psí víno Pražský deník 2010, č. 207, 6. 9., s. 5. ■ anketa Lidových novin ■ Magdaléna Smějsíková: „Neposlouchám, co mi říká, zato slyším, co nepovídá.“ Vyprávěcí postupy a kompozice próz Anny Blažíčkové Slovo a slovesnost č. 31/2019, s. 174–190 ■
