V prvním plánu této prózy vypráví Anna Blažíčková o svém životě v partnerském svazku s Přemyslem Blažíčkem (1932–2002), předním českým literárním vědcem. Ve skutečnosti jí tento námět slouží jako východisko k hluboké reflexi vlastního osobnostního zrání, průběhu jejího života i veřejných událostí ve dvacátém století od čtyřicátých let až do současnosti. Autorka, sama zakotvena v literatuře jako spisovatelka a literární historička, vypráví na první pohled v náhodném časovém sledu o začátcích vlastního manželství, poté o prvním setkání s Blažíčkem, o vysokoškolských studiích v polovině padesátých let, o dětství a dospívání v Bechyni, o dětství vlastních potomků v Praze, o Ústavu pro českou literaturu, o své nemoci apod. V textu se ale s uplývajícími stránkami postupně prosazuje jistá vnitřní logika vyprávění, která nad lineární průběh životních a dějinných událostí staví důležitější „život paměti“, jež se neřídí časovým sledem, nýbrž intenzitou vybavovaných událostí a sjednocujícím věcným, jemně ironickým stylem.
Doslov napsala Věra Koubová.
Redakčně připravil Michael Špirit.
Anna Blažíčková (roz. Petráčková, 24. 4. 1933 ve Vodňanech), spisovatelka, bohemistka a lexikografka. V letech 1946–1949 navštěvovala gymnázium v Táboře, dokončila je v Týně nad Vltavou roku 1952. Její přihláška ke studiu na Filosofické fakultě UK v Praze byla zamítnuta z důvodů náboženského založení rodiny a neústupného chování autorčina otce, který odmítal vstoupit do zemědělského družstva. Byla ale přijata k tříletému studiu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (absolvovala 1955). Následně směla v letech 1955–1958 pokračovat ve studiu češtiny a ruštiny na pražské Filosofické fakultě UK. V letech 1958–1964 vyučovala na středních školách ve Voticích, Vlašimi a v Praze. Roku 1964 odešla na mateřskou dovolenou a poté byla zaměstnávána pouze externě. Spolupracovala s Památníkem národního písemnictví, Maticí slovenskou a Ústavem pro českou a světovou literaturu. Je spoluautorkou hesel v Lexikonu české literatury 1–3 (1985, 1993, 2000), Slovníku české literatury 1970–1981 (1985), Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998) a Slovníku českých spisovatelů (2000). Knižně vyšly pohádky a novely pro děti Směr Červený Újezd (1986), Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítači (1988), Zvířecí pohádky (2007) a Neomluvené hodiny (2008). Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992 (2., přehlédnuté vydání Triáda 2010). Další vzpomínková kniha, s názvem Teď něco ze života, vyšla v Triádě v roce 2012 – viz krátkou ukázku zde – a soubor povídek a novel Čekání v zástupu roku 2014.
Ohlasy
Šimák, Petr: Teď něco ze života Anny Blažíčkové Revolver Revue, roč. 28, 2013, č. 90, březen, s. 208 ■ Magnesia Litera 2013, iLiteratura.cz, 2013, 21. 3. ■ Lojín, Jiří: Vzpomínka na Přemysla Blažíčka Vaše literatura, 24. 5. 2013 ■ Soukupová, Klára: Přemek v košili po Šaldovi A2, roč. 9, 2013, č. 20, 25. 9., s. 6 ■ Petruželková, Adéla: Věci zajímavé i naprostý balast Souvislosti, roč. 24, 2013, č. 2, s. 230 ■ Smějsíková, Magdaléna: „Neposlouchám, co mi říká, zato slyším, co nepovídá.“ Vyprávěcí postupy a kompozice próz Anny Blažíčkové Slovo a slovesnost č. 31/2019, s. 174–190 ■
