Podle edice Vladimíra Binara a Mojmíra Trávníčka k vydání připravila Moe Binarová.
 
Ve vzpomínkových medailonech Čtrnáctera zastavení načrtává Bedřich Fučík monumentálními tahy životní i básnické portréty svých milovaných autorů – v jednotlivých osudových zastaveních zachycuje, jak se s nimi životně sblížil a jak jejich dílo zanechalo v jeho životě nesmazatelnou stopu. Vrcholí zde jeho úsilí o syntézu života a umění i snaha bezvýhradně sloužit všem hodnotám v české literatuře bez ohledu na literární programy i ideologické postoje. Stojí tak zde vedle sebe nedílně Šalda, Březina, J. Florian, Deml, Nezval, Halas, Čep, Holan, Zahradníček a další, ač si byli zdánlivě životně i umělecky vzdáleni, a Bedřich Fučík usiluje o to, aby se z étosu a melosu života a díla svých velkých vzorů i souputníků dopátral nejen životní podstaty jejich tvorby básnické, ale zároveň směřování a smyslu českého národního osudu, jeho velikosti, malosti i tragiky. (Z knižní anotace.)
 
Vydání je připraveno podle edice Vladimíra Binara z roku 1992 (Praha, Melantrich/Arkýř; jako spolueditor je v knize uveden M. Trávníček) s přihlédnutím k poslednímu, 6. samizdatovému vydání z roku 1987 (Praha, VBF, Dílo Bedřicha Fučíka, sv. 5).
 
Bedřich Fučík (4. ledna 1900 v Čáslavicích u Třebíče – 2. července 1984 v Praze), nakladatel, literární kritik, překladatel a editor. Studium srovnávacích dějin literatury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončil doktorátem (1927). Založil a redigoval literární časopis Tvar (1927–1931). V letech 1929–1938 řídil nakladatelství Melantrich, 1939–1943 pracoval jako šéfredaktor nakladatelství J. R. Vilímek a 1945–1948 byl ředitelem nakladatelství Universum a Českých akciových tiskáren, v letech 1947–1948 též nakladatelství Vyšehrad. Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Ve vykonstruovaném politickém procesu s převážně katolickými intelektuály ho odsoudili na 15 let. Byl vězněn na Mírově a v Ruzyni. Nakonec byl propuštěn na základě všeobecné amnestie v květnu 1960 a soudně i občansky rehabilitován (1967). Koncem 60. let pracoval jako literární poradce nakladatelství Vyšehrad. Roku 1974 založil s Vladimírem Binarem samizdatovou edici Rukopisy VBF. – Řídil vydání mimo jiné třináctisvazkového Díla F. X. Šaldy (1934–1941), čtrnáctisvazkového Díla Jakuba Demla (samizdatově v edici VBF, 1978–1983, s Vladimírem Binarem, s edicí souvisí samizdatová Zpráva o uspořádání Díla Jakuba Demla, 1981, tiskem: Revolver Revue, č. 42/2000), šestisvazkového Díla Jana Čepa (samizdatově v edici FT, 1981–1983, s Mojmírem Trávníčkem) či sedmisvazkového Díla Jana Zahradníčka (samizdatově v edici FTZ, 1984–1985, s Mojmírem Trávníčkem a Radovanem Zejdou). – V samizdatu byl uveřejněn také soubor Fučíkových vzpomínkových esejí Sedmero zastavení (1977), který byl 1982 v Krameriově expedici rozšířen na Osmero zastavení a ve třetí verzi na Čtrnáctero zastavení (Rukopisy VBF 1984, Petlice 1985). Po Fučíkově smrti vydával Vladimír Binar ve spolupráci s Mojmírem Trávníčkem souborné Dílo Bedřicha Fučíka: Kritické příležitosti 1 (1986, tiskem 1998), Kritické příležitosti 2 (1987, tiskem 2002), Setkávání a míjení (1988, tiskem 1995), Píseň o zemi (1989, tiskem 1994), Čtrnáctero zastavení (1987, tiskem 1992), Rodná krajina básníkova (1989, tiskem 2003) a Paralipomena (tiskem 2006).
 
Kompletní bibliografii Bedřicha Fučíka zpracovala Zuzana Jürgens, tiskem vyšla v doplňkovém svazku Díla B. Fučíka Paralipomena (Triáda 2006, s. 369–490), v elektronické podobě je zde.
 
Dílo Bedřicha Fučíka
1 Kritické příležitosti I
2 Kritické příležitosti II
3 Setkávání a míjení
4 Píseň o zemi
5 Čtrnáctero zastavení
6 Rodná krajina básníkova
Doplňkový svazek Paralipomena. Bibliografie Bedřicha Fučíka
 
Ohlasy
Eminger, Zdeněk A.: Fučík, Bedřich. Čtrnáctero zastavení, iLiteratura.cz, 11. 5. 2017. ■ Čiháková, Barbora: Rapsodie, Dobrá čeština, 30. 11. 2017.