Paralipomena soustřeďují texty Bedřicha Fučíka (1900–1984) z let 1918–1984, juvenilie (básně, povídky aj.), recenze (v časopisech Fujara, Tvar, Rozpravy Aventina, Eva, Akord atd.), účast v anketách, redakční prohlášení, polemické glosy, přednášky či „vyznání“ napsaná pro rukopisné sborníky. Zvláštní oddíl tvoří texty a projevy týkající se problematiky vydávání knih či vedení nakladatelství, která řídil (Melantrich aj.), a oddíl shrnující vše podstatné k jeho významné práci editorské – ať už šlo o Dílo F. X. Šaldy nebo o Díla J. Demla, J. Čepa a J. Zahradníčka, jež vycházela ve Fučíkově strojopisné edici Rukopisy VBF. Všechny texty, které Paralipomena uvádějí, vycházejí knižně poprvé.
 
Bibliografii sestavila Zuzana Jürgensová.
Edičně zpracoval Vladimír Binar.
 
Bedřich Fučík (4. ledna 1900 v Čáslavicích u Třebíče – 2. července 1984 v Praze), nakladatel, literární kritik, překladatel a editor. Studium srovnávacích dějin literatury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončil doktorátem (1927). Založil a redigoval literární časopis Tvar (1927–1931). V letech 1929–1938 řídil nakladatelství Melantrich, 1939–1943 pracoval jako šéfredaktor nakladatelství J. R. Vilímek a 1945–1948 byl ředitelem nakladatelství Universum a Českých akciových tiskáren, v letech 1947–1948 též nakladatelství Vyšehrad. Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Ve vykonstruovaném politickém procesu s převážně katolickými intelektuály ho odsoudili na 15 let. Byl vězněn na Mírově a v Ruzyni. Nakonec byl propuštěn na základě všeobecné amnestie v květnu 1960 a soudně i občansky rehabilitován (1967). Koncem 60. let pracoval jako literární poradce nakladatelství Vyšehrad. Roku 1974 založil s Vladimírem Binarem samizdatovou edici Rukopisy VBF. – Řídil vydání mimo jiné třináctisvazkového Díla F. X. Šaldy (1934–1941), čtrnáctisvazkového Díla Jakuba Demla (samizdatově v edici VBF, 1978–1983, s Vladimírem Binarem, s edicí souvisí samizdatová Zpráva o uspořádání Díla Jakuba Demla, 1981, tiskem: Revolver Revue, č. 42/2000), šestisvazkového Díla Jana Čepa (samizdatově v edici FT, 1981–1983, s Mojmírem Trávníčkem) či sedmisvazkového Díla Jana Zahradníčka (samizdatově v edici FTZ, 1984–1985, s Mojmírem Trávníčkem a Radovanem Zejdou). – V samizdatu byl uveřejněn také soubor Fučíkových vzpomínkových esejí Sedmero zastavení (1977), který byl 1982 v Krameriově expedici rozšířen na Osmero zastavení a ve třetí verzi na Čtrnáctero zastavení (Rukopisy VBF 1984, Petlice 1985). Po Fučíkově smrti vydával Vladimír Binar ve spolupráci s Mojmírem Trávníčkem souborné Dílo Bedřicha Fučíka: Kritické příležitosti 1 (1986, tiskem 1998), Kritické příležitosti 2 (1987, tiskem 2002), Setkávání a míjení (1988, tiskem 1995), Píseň o zemi (1989, tiskem 1994), Čtrnáctero zastavení (1987, tiskem 1992), Rodná krajina básníkova (1989, tiskem 2003) a Paralipomena (tiskem 2006).
 
Kompletní bibliografii Bedřicha Fučíka zpracovala Zuzana Jürgens, tiskem vyšla v doplňkovém svazku Díla B. Fučíka Paralipomena (Triáda 2006, s. 369–490), v elektronické podobě je zde.
 
Dílo Bedřicha Fučíka
1 Kritické příležitosti I
2 Kritické příležitosti II
3 Setkávání a míjení
4 Píseň o zemi
5 Čtrnáctero zastavení
6 Rodná krajina básníkova
Doplňkový svazek Paralipomena. Bibliografie Bedřicha Fučíka
 
Ohlasy
Iwashita, Daniela: Fenomén Fučík Lidové noviny, roč. 20, 2007, č. 162, 14. 7., s. IV ■ Trávníček, Mojmír: Sedmé zastavení Tvar, 2007, č. 8, s. 21 ■