Studie Psychiatrie a filosofie (1963) patří mezi důležité texty Erwina Strause. Jejím hlavním tématem jsou jak praktické, tak teoretické problémy moderní psychiatrie poukazující na meze, které jsou dány její historickou vazbou na medicínu a přírodní vědy. Straus oproti tomu navrhuje psychiatrii i medicínu nově propojit také s humanitními vědami a filosofií. Měla tak vzniknout zcela nová disciplína, tzv. medicínská antropologie, která by základní problémy medicíny a psychiatrie, tedy problémy tělesného a duševního zdraví, tematizovala v přímé souvislosti se základními otázkami filosofie, mezi něž Straus řadí zejména otázku lidské přirozenosti a postavení člověka v celku světa.
 
E. Straus navazoval na vybrané myšlenky a motivy fenomenologické filosofie Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Zatímco Husserlova i Heideggerova fenomenologická filosofie je v českém prostředí poměrně podrobně a široce recipována, fenomenologická psychologie a psychiatrie Strausova a jeho vrstevníků na takovou recepci zatím čeká. Ze Strausova rozsáhlého díla bylo zatím do českého jazyka přeloženo pouze několik vybraných ukázek.
 
Přitom první kroky na cestě k podrobnější a širší recepci základních myšlenek a textů byly v českém prostředí podniknuty již v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, a to zásluhou Jiřího Němce a Petra Rezka. Český překlad Strausovy studie Psychiatrie und Philosophie, jehož autorem byl Petr Rezek, vznikl již v roce 1973, ale byl dosud uveřejněn pouze samizdatově. 
 
Z němčiny přeložil Petr Rezek. Překlad revidoval, ediční poznámku a doslov napsal Robin Pech.
 
 
Erwin Straus (1891–1975) byl německo-americký neurolog, psycholog, psychiatr a filosof. Po absolvování Lessingova gymnázia ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se mu dostalo důkladného a širokého vzdělání v humanitních i přírodních vědách, se zaměřil na studium medicíny a filosofie, kterému se věnoval mezi lety 1910 a 1918 na univerzitách v Berlíně, Curychu, Mnichově a Göttingen. Od roku 1919 působil na univerzitní klinice Charité v Berlíně. V roce 1927 se habilitoval v oboru neurologie, roku 1931 byl jmenován mimořádným profesorem psychiatrie. V Berlíně pak působil až do roku 1938, kdy pro svůj židovský původ emigroval z Německa do Spojených států amerických, které se mu až do konce života staly druhým domovem. Usadil se nejdříve v Black Mountain v Severní Karolíně, odkud se později přestěhoval do Lexingtonu ve Virginii. V USA plynule navázal na svá dřívější vědecká zkoumání, která se vyznačovala snahou o kritickou reflexi základních problémů medicíny a psychiatrie z pozice fenomenologické a existenciální filosofie. Z toho důvodu bývá Straus – vedle Karla Jasperse, Ludwiga Binswangera či Medarda Bosse – považován za jednoho ze zakladatelů tradice fenomenologické psychologie a fenomenologicko-antropologické psychiatrie. Z rozsáhlého Strausova díla je nejvýznamnější jeho spis Vom Sinn der Sinne (1935; 1956); pozornosti se však nadále těší i další jeho práce, ať jsou to stati a články shrnuté ve svazku Psychologie der menschlichen Welt (1960), spisy Problem der Individualität (1926), či Geschehnis und Erlebnis (1930), studie Psychiatrie und Philosophie (1963), anebo jiné texty. O zachování a rozvíjení Strausova odkazu se v současné době zasazuje především Erwin Straus Archive sídlící v Pittsburghu.
 
 
Kniha vychází s podporou Státního fondu kultury ČR a Česko-německého fondu budoucnosti.