Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných veršů (20 básní) a ukázky ze strojopisného souboru zápisů Malé fontány.
 
K vydání připravili, ediční poznámku napsali a komentáře sestavili Kristýna Merthová, Antonín Petruželka a Václav Toucha.
 
Sbírky básní I
Refrigerium (1947)
Nokturny (1966)
Peníz Kallitropé (1967)
Den Madian (1968)
Kahany (1969)
Na jihu království (1969)
Orančina píseň (1970)
Ne krví býků (1974)
Sbírání pokladu (1976)
Sedm písní (1976)
 
Sbírky básní II
Malé hóry (1977)
Strašně lidský hlas (1978)
Kyrie (1979)
Matutinum (1981)
Zastavení (1983)
Zápisy (1988)
Faeton (1989)
Zápisy omega (1991)
Zápisy z Malaú (1992)
Dopisy z dolu Pluto (1993)
Zápisy ze zimy (1993)
A zůstává domov (1994)
Malé hóry (II) (1995)
 
František Daniel Merth (18. října 1915 v Jindřichově Hradci – 11. dubna 1995), kněz, básník. Od roku 1926 studoval na státním reálném gymnáziu v Jindřichově Hradci. Po maturitě v roce 1934 se zapsal na češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Výrazně ho ovlivnilo prostředí brněnské Sušilovy koleje a spolupráce s redakcí časopisu Akord, s nímž se však již v roce 1936 rozešel. Na univerzitě absolvoval dva semestry filologie, státní zkoušku složil až napodruhé, v říjnu 1937. Od roku 1937 studoval bohosloví v katolickém semináři v Českých Budějovicích a na kněze byl vysvěcen 14. června 1942. Po primici sloužené 21. června 1942 v J. Hradci nastoupil v červenci na faru do Pelhřimova místo tamějšího děkana Františka Bernarda Vaňka, kterého gestapo zatklo 3. června 1942 († 1. dubna 1943 v koncentračním táboře Dachau). Od srpna 1943 působil jako kaplan v Nové Cerekvi. V červenci 1944 byl ustanoven kaplanem v Českých Budějovicích při kostele sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa na Starém Městě. Jako administrátor děkanského úřadu byl 30. září 1948 v Č. Budějovicích zatčen a 19. listopadu téhož roku ho státní soud odsoudil na pět let vězení za protistátní činnost. Trest vykonával ve věznici Bory (1949), v uhelných dolech na Mostecku, pracoval na výstavbě vodárny pro obec Teplička a od října 1951 byl v uranovém lágru č. XII u Horního Slavkova. Z vězení byl propuštěn v Mladé Boleslavi 30. září 1953, nesměl však nadále působit v duchovní správě. Nastoupil ještě na roční brigádu v příbramských uranových dolech. Pak se vrátil do J. Hradce a mezi léty 1955 až 1967 pracoval jako dělník v místní továrně na ochranné brýle Lunetta. Po pracovním úrazu v únoru 1967 si našel místo vychovatele oligofrenní mládeže v Ústavu sociální péče v Černovicích u Tábora. Na počátku roku 1969 byl F. D. Merthovi umožněn návrat do duchovenské služby. Dojížděl na tři dny v týdnu do Č. Budějovic, kde měl na starosti kostel sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa. V červnu 1970 opustil Černovice a přešel naplno do duchovenské služby. Avšak záhy byl přeložen do pošumavského Strašína, kde působil od 1. září 1970 jako duchovní správce farnosti až do své smrti.
 
Ohlasy
[Aleš Mašek – Upolín:] František Daniel Merth Ostrov (Lomnice nad Lužnicí) 2021, č. 8, s. 9–10. ■ Míková, Kamila: Dnes večer přibližovali jsme se po špičkách, můj sne, Dobrá čeština, 14. 10. 2021 ■