Vzpomínky Heleny Maršíkové, rozené Chanele Drumerové
 
Životopisné vzpomínky Heleny Maršíkové, narozené v Roztoce na Podkarpatské Rusi, která prošla několika koncentračními tábory.
 
Helena Maršíková (roz. Chanele Drumerová, 10. 5. 1926 v Roztoce /okres Iršava, Podkarpatská Rus/ – 22. 5. 2015 v Praze) pocházela z chudé židovské rodiny. Její maminka brzy zemřela, tatínek těžko hledal práci, žili v trvalém hladu a v chladných měsících je trápila zima, proto dvě starší dcery odjely hledat práci do Belgie. Helena byla útlé, slabé postavy. Po vypuknutí druhé světové války musela nastoupit do shromažďovacího tábora v Mukačevu. Ještě jí nebylo osmnáct, když ji nacisté transportovali do Osvětimi a později prošla i dalšími koncentračními tábory. Přesto se na rozdíl od mnoha příbuzných dožila konce války. „Mám doklad z osvobození, že jsme byli osvobozeni jako vězňové dachauského lágru. Třicátý duben ve mně zůstal celý po život, neříkala jsem to nikomu, jako předěl života, můj vnitřní svátek. Když jsem synovi Standovi na ten den zavazovala botičku, cítila jsem tu radost, ten zlom k životu,“ píše ve svých vzpomínkách. Po válce se usadila v Čechách. S předchozí zkušeností ponižující chudoby a antisemitské perzekuce zpočátku uvěřila novému režimu. Po roce 1989 začala studovat židovskou literaturu, přihlásila se do Židovské obce. Jak sama říká, teprve tehdy „jsem se přestala stydět za svůj původ“. Na popud Věry Kostlánové-Roubalové z Rafael-Institutu se v letech 2004–2005 vypsala ze svých traumatizujících zkušeností v nevelkém, ale velmi působivém, autentickém textu Holka z Roztoky, který našel cestu do nakladatelství Triáda.