Kniha patří mezi klasická díla moderní francouzské filosofie. Henri Bergson předložil Esej v roce 1888 jako svou disertační práci a vydal jej tiskem v Paříži v roce 1889. Uvedl zde na scénu pojem „trvání“ („la durée“), jímž uchopuje vnitřní zkušenost jedince s časem, který – na rozdíl od času fyzikálního – není měřitelný, nýbrž kvalitativní. Uplývat dle Bergsona neznamená posouvat se na ose času, nýbrž procházet kvalitativní změnou, stávat se neustále jiným. Bergson z tohoto zjištění vyvozuje důsledky pro úvahy o společnosti, o individuálním „já“ a o svobodě. Nabízí zde nejen soustředěné analýzy času či originální postřehy k problému svobody, ale i úvahy o nemožnosti redukovat vědomí na fyzické stavy.
 
Nový český překlad pořídil Jakub Čapek.
 
HENRI BERGSON (1859–1941) je jedním z nejoriginálnějších francouzských myslitelů 19. a 20. století. Ve svém myšlení spojuje řadu filosofických témat – problém svobody, dualismu, paměti či morálky – do pozoruhodně jednotné koncepce, jejímž rámcem je úvaha o čase. V různých kontextech rozvíjí své základní přesvědčení, které lze shrnout slovy „čas není prostor“. Ať už jde o jedinečné prožívání našeho vlastního života, vnímání a rozpoznávání věcí kolem nás, evoluci života v biologickém smyslu, či vývoj morálních idejí a duchovní inspirace, nachází se v pozadí jeho úvah vždy táž představa času jako kvalitativní proměny, jež uchovává minulé v přítomném a je ve zvláštním smyslu „trváním“. Tento pojem Bergson poprvé analyzoval právě ve své disertaci Čas a svoboda. Esej o bezprostředních danostech vědomí.
 
Překlady Bergsonových děl do češtiny: Čas a svoboda (1889), Praha 1947, reprint Praha 1993, nový překlad Praha 2024; Hmota a paměť (1896), Praha 2003; Smích (1900), Praha 1993, 2. vyd. Praha 2011; Vývoj tvořivý (1907), Praha 1919; Duchovní energie (1919), Praha 2002; Trvání a současnost (1922), Praha 2022; Dvojí pramen morálky a náboženství (1932), Praha 1936, nový překlad Praha 2007; Myšlení a pohyb (1934), Praha 2003.