Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli různým způsobem inspiroval, a navíc jej doprovodil vlastními kresbami, nezaměnitelným výtvorem. V beletristickém shrnutí Matoušek sděluje nejen, co je jemu v Quijotovi blízké, ale zároveň co považuje za trvalé, neměnné, nepřekonatelné literární hodnoty. I ve svých realistických kresbách se pokouší vyjádřit neurčité, spíš tušené souvislosti s textem, nebo jinými slovy řečeno, ilustruje, jak některá dobrodružství přetrvávají staletí, jak jsou pravdivá kdekoliv. Knížka je dalším důkazem, že don Quijote stále žije, čehož si byl ostatně vědom již Cervantes, ač zároveň si to nepřál. Matoušek se poněkud neobvyklou cestou pokouší vyjádřit, že některým z nás může být literární postava svým cítěním a uvažováním bližší a srozumitelnější, než jsou mnozí lidé ve skutečnosti. V Cervantesově románu se zaměřil především na místopis bludiště, respektive celkovou stavbu obsáhlého vyprávění o třech rytířských výpravách, ve kterém jsou postavami dokonce i autoři dona Quijota, praví i falešní, se svými vlastními životními příběhy, kterými byli při psaní inspirováni, a též vydavatelé, tiskaři, překladatelé, čtenáři, cenzoři, vykladači různých románů včetně toho o donu Quijotovi. Tím vykladačem se do jisté míry stává textem i obrazem rovněž Ivan Matoušek.
Kresbami tuší doprovodil Ivan Matoušek.
Ivan Matoušek (1948), spisovatel, výtvarník. Studium chemie na Přírodovědecké fakultě UK dokončil v roce 1971. Do roku 1986 pracoval v Ústavu fyzikální chemie ČSAV, poté ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii. V letech 2001–2007 byl zaměstnán v továrně Léčiva (Zentiva). V samizdatové Edici Expedice publikoval knihu povídek Mezi obrazy (1980; 2., přepracované vydání s názvem Mezi starými obrazy, Votobia 1999; 3. vyd. v souboru Povídky, 2020) a novelu Album (1987; 2. vydání Mladá fronta 1991). Dále vydal novelu Autobus a Andromeda (Kdo je kdo 1995), romány Nové lázně (původně samizdatově s názvem Novi, 1980; tiskem Mladá fronta 1992; francouzsky v překladu Eriky Abrams s názvem Neuf-les-Bains, Albin Michel 1994), Ego (Torst 1997), Spas (Triáda 2001), prózy Oslava (Edice Revolver Revue 2009; francouzsky v překladu E. Abrams s názvem La Célébration, Noir sur Blanc 2013), Adepti (Triáda 2009), Autor Quijota (Triáda 2014) a Ogangie (Triáda 2017) a soubor zápisů Jedna věta (Edice Revolver Revue 2010). Dvě básnické sbírky, Marie(samizdat 1982) a Poezie a serigrafie před koncem 80. let (samizdat 1990), vyšly podruhé souborně s názvem Poezie (Triáda 2000). Soubor Povídky (Triáda 2020) tvoří krátké prózy původně vydané s názvem Mezi starými obrazy a povídky z desátých let 21. století, shrnuté do oddílu Mezi novými obrazy. Záznam úplného znění románu Spas v přednesu I. Matouška na CD, doprovozený dokumentární publikací, vyšel s názvem Spas. Čtení ve Věži (Triáda 2019).
Na stránkách Triády též informace k autorově výstavě výtvarného díla v Paříži v květnu–červnu 2012.
Ohlasy
Ivan Matoušek: Autor Quijota (ukázka) www.ihned.cz, 2014, 12. 12. 2014 ■ Svobodová, Barbora: Reader’s digest pro intelektuály HOST, 2015, č. 3 ■
