Poprvé publikované jedinečné překlady francouzských básníků Paula Valéryho, Gérarda de Nervala, Jeana Cocteaua, Charlese Vildraca a dalších.
 
K vydání připravil a doslov napsal Jiří Pelán.
 
Jan Kameník (22. března 1898 v Liberci – 3. května 1974 v Praze, vlastním jménem Ludmila Macešková, rozená Popperová, poprvé provdaná Rónová), básnířka, spisovatelka, překladatelka. Absolvovala reálné gymnázium v Pardubicích (1918), poté studovala rok na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a dva a půl roku na Akademii výtvarných umění tamtéž. Vystřídala řadu příležitostných zaměstnání, od druhé poloviny čtyřicátých let byla pro chronické onemocnění v invalidním důchodu. Přispívala do časopisů Akord, Řád, Arch a dalších. První básnickou sbírku Okna s anděly vydala v roce 1944. Zbytek nákladu druhé, poválečné sbírky Neviditelný let (1947) skončil po únorovém převratu ve stoupě. Po dvacetiletém nedobrovolném odmlčení vychází třetí Kameníkova sbírka Pubertální Henoch (1968) a o dva roky později soubor próz s názvem Učitelka hudby. V roce 1971 se na knihkupecké pulty ještě stačila dostat – i když s cenzurními škrty – Malá suita pro flétnu, poslední básnická sbírka vydaná za autorčina života. Posmrtně byla samizdatově vydána kniha Zápisky v noci (1979) a v Mnichově byla reeditována sbírka Pubertální Henoch (1982). Po roce 1989 vyšly znovu sbírky Neviditelný let (1995), Pubertální Henoch (1996), poprvé tiskem sbírka Zápisky v noci (1993) a útlý výbor Mystické deníky (1995). Nakladatelství Triáda vydalo v rámci Díla Jana Kameníka svazky Prózy (1995), Překlady (1996), nakladatelství Torst svazek Cesta za Henochem (2011) a Básně (2014).
 
Ohlasy
Trávníček, Mojmír: Nesamozřejmost překladu Proglas 8, 1997, č. 2, příl. Literární příloha, č. 1, s. XXIII. [Recenze.]