Svazek přináší komentované, kritické vydání autorových první dvou knih, napsaných v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, práci o V. Holanovi Sebeuvědomění poezie a monografii Poezie Karla Tomana. Spolu s chystanou edicí tří zbývajících knižních prací o velkých českých románech tvoří kompletní, vzácně soudržné literárněkritické dílo. Autor vnesl do českého myšlení o literatuře kromě osobitých soudů a čistého jazykového stylu dva výjimečné rozměry. Prvním je perspektiva filosofického zájmu, v níž umění posledního století nabývá prostřednictvím filosofie nového, oživujícího smyslu. Autora v tomto ohledu orientovaly zejména texty F. Nietzscheho, H. Bergsona, M. Heideggera a M. Merleau-Pontyho, v českém prostředí pak kontakt s J. Patočkou, L. Hejdánkem, J. Němcem a P. Koubou. Druhým Blažíčkovým vkladem je sebereflexivní pohled na tvůrčí i provozní mechanismy akademické literární vědy, který zároveň znamená šance této disciplíny a možné východisko ze současné slepé uličky stále zbytečnějších textů o umění (inspirací zde byla tvorba F. X. Šaldy, J. Grossmana a E. Staigera). Jako příslušník generace Mukařovského žáků si při poznání metodologických impulsů strukturalismu podržel od tohoto zaměření kritický odstup a spolu s individuálně odlišnými cestami J. Lopatky, J. Vohryzka a R. Grebeníčkové představují jeho texty jednu z mála původních hodnot české literární esejistiky posledních čtyřiceti let.
K vydání připravil a komentáře napsal Michael Špirit.
Přemysl Blažíček (16. 4. 1932 v Matějově u Žďáru nad Sázavou – 26. 4. 2002 v Praze) pracoval po ukončení vysokoškolských studií (1956) od roku 1958 po celý život v Ústavu pro českou literaturu, kde se podílel na tvorbě slovníkových a literárněhistorických příruček, zejména Lexikonu české literatury (I – 1985, II – 1993, III – 2000, IV – 2008). Po roce 1968/1969 rezignoval na vědeckou kariéru, nepřistupoval na politické kompromisy, v letech 1969–1989 nepublikoval v oficiálních periodikách ani řádku a „soukromě“ napsal pět pronikavých monografií o Holanovi (1969, vyd. 1991), Tomanovi (1979, vyd. 1995), Holečkovi (1981, vyd. 1992), Haškovi (1989, vyd. 1991) a Škvoreckém (1992). V tzv. procesu s českým hudebním undergroundem se v roce 1976 znaleckým posudkem angažoval ve prospěch policejně stíhaných básníků. Soubor jeho časopiseckých studií a recenzí z let 1955–1969 a 1990–2002 vyšel v Triádě pod názvem Kritika a interpretace (2002). Ve stejné ediční a typografické péči vyšly s názvem Knihy o poezii: Holan / Toman (2011) autorovy první dvě monografické studie, napsané v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, práce o V. Holanovi Sebeuvědomění poezie a monografie Poezie Karla Tomana. Knihy o epice: Naši / Švejk / Zbabělci (2014) přinášejí tři monografie o velkých českých románech – Holečkových Našich, Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války a Škvoreckého Zbabělcích – a spolu s předchozími tvoří kompletní, vzácně soudržné literárněkritické dílo.
Bibliografie Přemysla Blažíčka na ipsl.cz.
Ohlasy
Šimák, Petr: Tvorba jako výraz nouze A2, roč. 8, 2012, č. 15, 18. 7., s. 7 ■ Kanda, Roman: Hledání scelujícího smyslu Tvar, 2012, č. 14, 6. 9., s. 20 ■
