Na pomezí eseje, novely a básně se vyjadřuje pražský spisovatel a malíř (nar. 1942), na plátně i na papíře temný, pozdní expresionista. Tři prózy o úzkosti a nedůvěře, o zklamání – i o pravé naději.
Uspořádal, k vydání připravil a doslov napsal Robert Krumphanzl
Pavel Rejchrt (* 20. dubna 1942 v Litomyšli). Básník, prozaik a dramatik. Vyučil se sazečem a v šedesátých letech vystudoval v Praze evangelickou teologii. Živil se především jako restaurátor uměleckých děl. Po roce 1989 spoluzaložil revui Souvislosti, dodnes je činný jako kazatel. Je též autorem rozsáhlého výtvarného díla. Z bibliografie: Ach nikdy už ne osud (Mladá fronta, 1995), Pozdní syn království (Triáda, 1996), Strážce a příchozí (Stefanos, 1998), Labyrint země Sinear (Cherm, 1999), Dvanáct kázání (Stefanos, 1999), Tvárnosti tušeného (Kalich, 2000), Předvečer úplnosti (Kalich, 2001), Neodbytný průhled (Cherm, 2002), Anastasis (Eman, 2006).
Ohlasy
(rk): Pavel Rejchrt - Pozdní syn království Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 81, 1996, č. 42, 4. 12., s. 3. ■ Packová, Dana: Extáze nesrozumitelnosti Nové knihy 37, 1997, č. 13, s. 3. [Recenze.] ■ Pavel Rejchrt: Pozdní syn království Katolický týdeník 8, 1997, č. 7. [Upoutávka.]
