Guardiniho pozdní dílo Ctnosti (orig. Tugenden, 1963) je zralým plodem myšlení a životních zkušeností hlubokého myslitele. Téma je pojato v šíři a hloubce, která se nedotýká pouze speciálních problémů teologické disciplíny. Problém je tu položen jako něco, co hluboce souvisí se životem a lidskou kulturou obecně.
O cíli této své knihy autor v jejím úvodu napsal: „Nauka o mravnosti se až příliš stala naukou o tom, co je zakázáno; tyto úvahy mají spíše učinit zadost velikosti a kráse dobra. Příliš často se také hledí na mravní normu jako na něco, co přistupuje k rebelujícímu člověku zvenčí; zde se má dobro chápat jako to, co z člověka, který je uskutečňuje, činí člověka v pravém smyslu. Mladého Glaukóna mistrova slova uchvátila, byl nadšený a plný úcty. Cíle této knihy by bylo dosaženo, kdyby si čtenář uvědomil, že poznání dobra je důvodem k radosti.“
Z němčiny přeložila Dagmar Pohunková.
Nakladatelství Triáda vydalo též výbor Guardiniho knihu Pán a výbor textů nazvaný podle ústřední studie O podstatě uměleckého díla.
Romano Guardini (17. 2. 1885 ve Veroně – 1. 10. 1968 v Mnichově), německo-italský kulturní historik a teolog. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností katolického intelektuálního života 20. století, jež v době okolo obou světových válek výrazně spoluutvářely duchovní klima a orientaci v Evropě a soudobou evropskou vzdělanost. Po krátkém studiu chemie v Tübingen a ekonomie v Mnichově a Berlíně vystudoval teologii ve Freiburgu im Breisgau a Tübingen. Roku 1910 byl vysvěcen na kněze a po získání doktorátu (1915) se roku 1922 habilitoval prací o sv. Bonaventurovi. V roce 1923 obdržel katedru filosofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně a působil tu až do roku 1939, kdy byl nacisty donucen odejít. Po válce v Berlíně obnovil svou přednáškovou činnost a vyučoval i v Mnichově; své pedagogické působení zakončil v roce 1962. Od roku 1922 se zabýval filosofií náboženství a kultury zvláště prostřednictvím filosofických a teologických analýz velkých postav a děl evropské kulturní tradice. Mezi významné teologické práce Guardiniho patří Podstata křesťanství (Das Wesen des Christentums) a Zjevení. Jeho podstata a formy (Die Offenbarung. Ihr Wesen und Ihre Formen). Mnoho vydání se dočkalo teologické zpracování událostí a etap Ježíšova života a působení v díle Pán (Der Herr). S Guardiniho angažovaností v liturgickém hnutí je spjata řada menších spisů, například O posvátných znameních (Von heiligen Zeichen), O duchu liturgie (Vom Geist der Liturgie), Malá škola modlitby (Vorschule des Betens). – Tak jako díla mnoha neopominutelných básníků, prozaiků a filosofů uvedl dílo Romana Guardiniho do českých zemí staroříšský Josef Florian. Již v roce 1925 vydal překlad jeho knížky O posvátných znameních (další česká vydání: Stará Říše 1946, Řím 1968, Kostelní Vydří 1992) a postupně i další spisy a drobnější články. Další díla přeložená do češtiny: Liturgie jako hra – Křesťanství a kultura (Stará Říše 1931), Těžkomyslnost a její smysl (Stará Říše 1932, Olomouc 1995), Křížová cesta našeho Pána a Spasitele (Stará Říše 1938, Stará Říše 1941, Řím 1970, Plzeň 1992), O živém Bohu (Stará Říše 1939, Praha 2002), Modlitba Páně (Řím 1967, Kostelní Vydří 2000), O modlitbě (Praha 1970, 1991, 2006), Konec novověku (Praha 1992), O duchu liturgie (Praha 1993), Svět a osoba (Svitavy 2005), O podstatě uměleckého díla (Praha 2009), Ctnosti (Praha 2015).
