Kniha významného německého teologa a filosofa italského původu soustřeďuje jeho texty z let 1910–1960 věnované výtvarnému umění a architektuře. Výbor obsahuje jednak práce syntetické povahy, jako titulní studii O podstatě uměleckého díla či článek Jak poznávat umění, přednášky a promluvy týkající se vztahu umění a náboženství či pojetí zobrazování v evropské tradici, jednak texty věnující se konkrétním uměleckým dílům nebo – například – Guardiniho znalecký posudek pro žalobu na německý stát pro perzekuci abstraktních umělců v období nacismu. Podobně jako v již dříve do češtiny přeložené knize věnované tématům umění a kultury (Konec novověku, 1992), i zde Guardini vystupuje jako člověk s hlubokým smyslem a porozuměním pro moderní kulturu. Nynější výbor ho navíc ukazuje také jako kněze a vůdčí osobnost liturgického hnutí, který jako jeden z nemnohých dokázal vnímavě sledovat aktuální umělecké dění, uvažovat o smyslu moderního umění a v několika případech dokonce spolupůsobit při zrodu děl, která se stala mezníky v dějinách sakrálního umění první poloviny 20. století (kaple a Rytířský sál na hradě Rothenfels, kostel Božího těla v Cáchách od architekta Rudolfa Schwarze). Výbor sestavil a úvodní studii, která nastiňuje i kontext a pozdější recepci Guardiniho myšlenek o umění, pro české vydání napsal německý historik umění Walter Zahner.
 
Z němčiny přeložil Karel Šprunk.
Uspořádal Walter Zahner.
 
Romano Guardini (17. 2. 1885 ve Veroně – 1. 10. 1968 v Mnichově), německo-italský kulturní historik a teolog. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností katolického intelektuálního života 20. století, jež v době okolo obou světových válek výrazně spoluutvářely duchovní klima a orientaci v Evropě a soudobou evropskou vzdělanost. Po krátkém studiu chemie v Tübingen a ekonomie v Mnichově a Berlíně vystudoval teologii ve Freiburgu im Breisgau a Tübingen. Roku 1910 byl vysvěcen na kněze a po získání doktorátu (1915) se roku 1922 habilitoval prací o sv. Bonaventurovi. V roce 1923 obdržel katedru filosofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně a působil tu až do roku 1939, kdy byl nacisty donucen odejít. Po válce v Berlíně obnovil svou přednáškovou činnost a vyučoval i v Mnichově; své pedagogické působení zakončil v roce 1962. Od roku 1922 se zabýval filosofií náboženství a kultury zvláště prostřednictvím filosofických a teologických analýz velkých postav a děl evropské kulturní tradice. Mezi významné teologické práce Guardiniho patří Podstata křesťanství (Das Wesen des Christentums) a Zjevení. Jeho podstata a formy (Die Offenbarung. Ihr Wesen und Ihre Formen). Mnoho vydání se dočkalo teologické zpracování událostí a etap Ježíšova života a působení v díle Pán (Der Herr). S Guardiniho angažovaností v liturgickém hnutí je spjata řada menších spisů, například O posvátných znameních (Von heiligen Zeichen), O duchu liturgie (Vom Geist der Liturgie), Malá škola modlitby (Vorschule des Betens). – Tak jako díla mnoha neopominutelných básníků, prozaiků a filosofů uvedl dílo Romana Guardiniho do českých zemí staroříšský Josef Florian. Již v roce 1925 vydal překlad jeho knížky O posvátných znameních (další česká vydání: Stará Říše 1946, Řím 1968, Kostelní Vydří 1992) a postupně i další spisy a drobnější články. Další díla přeložená do češtiny: Liturgie jako hra – Křesťanství a kultura (Stará Říše 1931), Těžkomyslnost a její smysl (Stará Říše 1932, Olomouc 1995), Křížová cesta našeho Pána a Spasitele (Stará Říše 1938, Stará Říše 1941, Řím 1970, Plzeň 1992), O živém Bohu (Stará Říše 1939, Praha 2002), Modlitba Páně (Řím 1967, Kostelní Vydří 2000), O modlitbě (Praha 1970, 1991, 2006), Konec novověku (Praha 1992), O duchu liturgie (Praha 1993), Svět a osoba (Svitavy 2005), O podstatě uměleckého díla (Praha 2009), Ctnosti (Praha 2015).
 
Ohlasy
Jelínková, Marie: Romano Guardini o podstatě uměleckého díla ČRo 1 - Radiožurnál, 2009, 22. 3. ■ Klípa, Jan: O podstatě uměleckého díla Getsemany, 2009, č. 204, duben ■ Rut, Přemysl: Recenze UNIVERSUM, roč. 19, 2009, č. 3, 9. 10., s. 48 ■