Kniha dlouhá léta komunistickým režimem vězněného teologa, filosofa a publicisty (1921–1998), inspirovaná mj. Myšlenkami Blaise Pascala. Nejde o deník v pravém slova smyslu, zápisy sice narůstají v čase, ale jejich tématem není lineární každodennost všedního života. Edice obsahuje zápisy z let 1969–1975, v závěru je připojen text Tajemství otřásání (datovaný 1955–1960).
K vydání připravil Robert Krumphanzl.
V české literatuře není mnoho deníků toho druhu, jaký se zde dostává čtenáři do rukou. Autor žije Apokalypsou. Tato kniha pronikla jeho ducha až do oněch hlubin, v nichž se setkává s živým Bohem. Celý svůj život a veškeré dění vidí jejím prismatem. Formuluje zásady jejího výkladu a četnými citacemi literatury starověké, středověké a novodobé nám umožňuje lépe pochopit jak tuto knihu, tak náš život a smysl krize našeho věku. Klíčem k pochopení této krize je především meditace »Tajemství otřásání«, kterou autor připojil ke svému deníku.
Vnitřní svět autorův má dva póly, tajemství otřásání a tajemství vejití v odpočinutí. Tyto dva póly jsou vlastně póly vnitřního světa každého z nás. Otřásáním, úzkostí a starostí se zabývá mnoho denních zápisků. Je jich daleko víc než stránek o vejití v odpočinutí. Odpočinutím vrcholí život člověka. Kolik lidí však vejde v odpočinutí, čili dosahuje dokonalého pokoje v tomto životě? Čtenář, který hledá smysl úzkosti a starosti, který touží osvobodit se od těchto dvou »sester«, jež provázejí náš život, najde v deníku řadu záznamů, které mu pomohou osvobodit se od nich.
Život každého z nás je zápasem Jakubovým, zápasem s živým Bohem. Záznamy z 20. 7. 1971 a »starý zápis« z února 1975 patří k nejhlubším stránkám vydávajícím svědectví o tomto zápase. Záznam z 20. 7. 1971 je vnitřním portrétem nejen autora, nýbrž člověka vůbec.
Důležitou úlohu hraje v životě autora idea domova. Osvětluje ji zážitky ze svého dětství, úryvky z české a jinojazyčné literatury, citáty z bible… A nejde mu jen o domov našeho dětství a o vlast. Idea domova je zde promítnuta do celého kosmu.
Apokalyptický deník není jen komentářem k Apokalypse. Vede nás k tomu, abychom četli evangelia, bibli a veškerou literaturu ve světle této knihy, abychom v tomto světle viděli celý náš svět.
Vilém Vondra v předmluvě k 1. vydání
Vladimír Neuwirth (12. srpna 1921 Komárov u Opavy – 22. května 1998 Opava), teolog, spisovatel, překladatel, kulturní historik a organizátor kulturního života. Studoval od roku 1932 reálné gymnázium v Opavě. Po obsazení Opavy nacisty v roce 1938 středoškolské studium dokončil roku 1940 v Ostravě-Přívoze. 1940–1941 studoval němčinu a německou literaturu na Ústavu moderních řečí v Praze. Od roku 1941 do konce války se živil jako učitel němčiny na pražských jazykových školách. V té době se sblížil mj. s pražskými dominikány, zvláště s P. M. Habáněm a jeho okruhem. Po válce studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě PU v Olomouci a po zrušení studia počátkem 50. let na filosofické fakultě taméž. V době studií založil v září 1947 společně s dalšími šesti mladými lidmi křesťanský sekulární institut Společenství s úmyslem podporovat duchovní a kulturní život zúčastněných, po Únoru 1948 se činnost Společenství dále rozvíjela v podmínkách utajení před komunistickou mocí. Od začátku padesátých let pracoval v dělnických či administrativních zaměstnáních. Jako vedoucí postava Společenství psal pro jeho potřeby vlastní texty, překládal, přednášel a vtiskoval mu ducha modlitby, solidarity i kulturní a vzdělanostní rozhled. V lednu 1961 byl pro tyto aktivity zatčen a odsouzen za údajnou velezradu ke 14 letům vězení. Většinu trestu si odpykal ve Valdicích, propuštěn byl počátkem dubna 1968. (Rehabilitován byl v roce 1991.) V létě 1968 odjel na Západ, nejprve do Vídně, kde se stal externím vědeckým pracovníkem Slavistického ústavu. Po sovětské okupaci se rozhodl do Československa nevrátit, usadil se v belgické Lovani, kde byl zaměstnán v Ústavu pro studium střední Evropy (Institut de recherches de l’Europe centrale). Později se přestěhoval do Frankfurtu n. M. Od ledna 1971 do svého odchodu do důchodu v roce 1986 byl zaměstnán jako kulturní a sociální pracovník při České katolické obci ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1972 založil společně s opatem A. Opaskem kulturní sdružení Opus bonum – na jeho aktivitách se významně podílel do roku 1977 – a roku 1982 spolu s A. Krchňákem sdružení Bibliotheca Cyrillo-Methodiana. Publikoval kulturně historické studie, eseje a články a medailony významných postav české kulturní a náboženské historie a současnosti v exilových a po roce 1989 i domácích časopisech. Významná byla jeho překladatelská a především přednášková činnost a pořádání výstav a sympozií. Samostatně vydal studii Víra a základy křesťanské kultury (1976) a svazek Apokalyptický deník (1976, 2. vyd. Triáda 1998, 3. vyd. tamtéž 2018). Po návratu do Opavy v roce 1992 uspořádal monografii Profesor Josef Vašica (1994). Z pozůstalosti byl vydán deníkový svazek Vcházení do Evropy (Triáda 1998).
Bibliografie Vladimíra Neuwirtha na ipsl.cz.
Ohlasy
■ Färber, Vratislav: Mozaika Český rozhlas 3 – Vltava, 25. 7. 2019 ■
