Vydání deníkového svazku z let 1975–1989 (rozšířené o záznamy nalezené v autorově pozůstalosti z let 1980–1997) chronologicky navazuje na knihu Apokalyptický deník. V Neuwirthově uvažování o paměti, dějinách a tradici, které tvoří základ deníkového svazku Vcházení do Evropy, najdeme mnoho společných rysů se soudobými texty křesťanských myslitelů a církevními dokumenty. Čím je však Neuwirthův přínos mimořádně cenný, je osobní, svědecká účast na tomto dění, zvýrazněná touha zaslechnout Boží hlas ve světě, jehož tradiční hodnoty se rozpadají, potřeba reagovat autenticky, tj. pravdivě, na tyto skutečnosti. Součástí Neuwirthovy svědecké role je zřetel k „dění nad dějinami“, upozaďující jevovou stránku aktuálních událostí, avšak nerezignující na jejich prožívání.
 
K vydání připravil Robert Krumphanzl.
 
Vladimír Neuwirth (12. srpna 1921 Komárov u Opavy – 22. května 1998 Opava), teolog, spisovatel, překladatel, kulturní historik a organizátor kulturního života. Studoval od roku 1932 reálné gymnázium v Opavě. Po obsazení Opavy nacisty v roce 1938 středoškolské studium dokončil roku 1940 v Ostravě-Přívoze. 1940–1941 studoval němčinu a německou literaturu na Ústavu moderních řečí v Praze. Od roku 1941 do konce války se živil jako učitel němčiny na pražských jazykových školách. V té době se sblížil mj. s pražskými dominikány, zvláště s P. M. Habáněm a jeho okruhem. Po válce studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě PU v Olomouci a po zrušení studia počátkem 50. let na filosofické fakultě taméž. V době studií založil v září 1947 společně s dalšími šesti mladými lidmi křesťanský sekulární institut Společenství s úmyslem podporovat duchovní a kulturní život zúčastněných, po Únoru 1948 se činnost Společenství dále rozvíjela v podmínkách utajení před komunistickou mocí. Od začátku padesátých let pracoval v dělnických či administrativních zaměstnáních. Jako vedoucí postava Společenství psal pro jeho potřeby vlastní texty, překládal, přednášel a vtiskoval mu ducha modlitby, solidarity i kulturní a vzdělanostní rozhled. V lednu 1961 byl pro tyto aktivity zatčen a odsouzen za údajnou velezradu ke 14 letům vězení. Většinu trestu si odpykal ve Valdicích, propuštěn byl počátkem dubna 1968. (Rehabilitován byl v roce 1991.) V létě 1968 odjel na Západ, nejprve do Vídně, kde se stal externím vědeckým pracovníkem Slavistického ústavu. Po sovětské okupaci se rozhodl do Československa nevrátit, usadil se v belgické Lovani, kde byl zaměstnán v Ústavu pro studium střední Evropy (Institut de recherches de l’Europe centrale). Později se přestěhoval do Frankfurtu n. M. Od ledna 1971 do svého odchodu do důchodu v roce 1986 byl zaměstnán jako kulturní a sociální pracovník při České katolické obci ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1972 založil společně s opatem A. Opaskem kulturní sdružení Opus bonum – na jeho aktivitách se významně podílel do roku 1977 – a roku 1982 spolu s A. Krchňákem sdružení Bibliotheca Cyrillo-Methodiana. Publikoval kulturně historické studie, eseje a články a medailony významných postav české kulturní a náboženské historie a současnosti v exilových a po roce 1989 i domácích časopisech. Významná byla jeho překladatelská a především přednášková činnost a pořádání výstav a sympozií. Samostatně vydal studii Víra a základy křesťanské kultury (1976) a svazek Apokalyptický deník (1976, 2. vyd. Triáda 1998, 3. vyd. tamtéž 2018). Po návratu do Opavy v roce 1992 uspořádal monografii Profesor Josef Vašica (1994). Z pozůstalosti byl vydán deníkový svazek Vcházení do Evropy (Triáda 1998).
Bibliografie Vladimíra Neuwirtha na ipsl.cz.
 
Ohlasy
Marešová, Milena: Vcházení do Evropy ČRo Nová Média, 4. 5. 2009 ■ Blažková, Marie: Vladimír Neuwirth: Vcházení do Evropy Radio Proglas, 8. 10. 2010 ■